Zámoří Jana Škroba - poezie pro všechny ztracené daleko od pevniny

Jan Škrob (*1988) je básník a překladatel. Vydal básnické knihy Pod dlažbou (2016, EMAN), Reál (2018, Malvern) a Země slunce (2021, Viriditas). Byl nominován na cenu DILIA Litera pro objev roku (2017) a Cenu Jiřího Ortena (2019). V roce 2018 se stal laureátem Drážďanské ceny lyriky. Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny, nizozemštiny, litevštiny, řečtiny a slovinštiny. Je členem Asociace spisovatelů. Sám překládá z anglištiny - např. pro nakladatleství Absynt.

Ukázky:

Stará místa

jsem na věži obzor se vzdouvá čekám tady na dobrý
vítr začátek písně pobřeží v sobě má den i noc
něžnost nízkých vln vracejí se mi vize černých
a zlatých pláství okolo se otvírá vesmír nabitý
světlem vrací se mi prožitek těla ochoz věže přes noc
zarostl břečťanem dívám se po znameních v listech
důležité je načasování jako když zastavuješ oheň
zvednutou dlaní se znakem raka přesně víš co chceš

tohle jsou naše stará místa věž molo a most obřady
napínání strun velké domy v korunách habrů se rozsvěcují
mluvím s mrtvými ale o to víc věřím v život zastavuju se
u mokrých dveří zapřených mečem čekám na dobrý vítr
vytahuju vodu z mezery uprostřed schodů tohle jsou
naše stará místa staré trasy vracejí se mi vize černých a
zlatých lodí přesouvám se doprostřed některé příběhy
už v sobě mám od začátku teď stačí nechat je působit

....................

Zůstávám v myšlenkách u jednoznačnosti lásky
 

loď se drží okraje přílivu a já
zůstávám v myšlenkách u
jednoznačnosti lásky napětí uvolňuju
opakováním stejných pohybů až se
jimi stávám a ony se stávají mnou
k tomu patří i stejné rozkrojené mango
na stejném kusu dřeva stejný průsvitný
závěs navzdory větru nehybný pozoruju
oknem vlny a podle jejich tvaru se snažím
odhadnout kdy se objeví obzor zůstávám
v myšlenkách u jednoznačnosti lásky
a nejednoznačnosti všeho co s láskou
souvisí ráno mě probudilo horko
hukot včel v prknech lodi píšu to jako
dopis píšu to jako odpověď na dopis
v neznámých šifrách k tomu patří i
kapky šťávy z manga mezi písmeny
každou větou něco otvírám každým
pohybem v sobě tvořím prostor 

...................

Jih

tohle je ostrov kde nevlají žádné vlajky jenom
občas zahlédneš papouščí pero v písku
list mandloně oblékám si plášť z přístavu ke
mně doléhá něžný zvuk bubnů připomínající déšť
princip je jasný nechceme si vládnout sami chceme
aby nevládl nikdo všechny dveře jsou vysazené 
z veřejí všechny časové souslednosti se překrývají a
vrství dýchám do srdce z přístavu ke mně doléhá
něžný zvuk bubnů připomínající tlukot křídel
oblékám si plášť už několik dní hustě prší pláž
se táhne ve tvaru půlkruhu křehkost světa
který se nestaví sám proti sobě nás učí jistotě 

....................