Ošukej mě - debut Virginie Despentes česky

V sedmnácti utekla Virginia Despentes z domova a stopovala do Londýna. Po cestě ji znásilnila skupina mužů. Tuto zkušenost tematizuje v románu Baise-moi (Ošukej mě) a dále ji zpracovává ve feministickém manifestu King Kong Théorie. Rukopis románu Baise-moi se nejdříve šířil mezi francouzským punkovým undergroundem a před vydáním v roce 1994 ho odmítlo devět nakladatelství. Společně s tvůrkyní a bývalou pornoherečkou Coralie Trinh Thi podle něj natočila stejnojmenný film (2000).

Kniha i film byly v době vydání velmi kontroverzní, film byl dokonce zakázán.

Ukázka:

Kapitola III

„Neviděls teď někdy Francise?“
„V poslední době ne…“
„Dlouho se neozval. Dáš mi pivo?“
V téhle hospodě je šero i za bílého dne. U nekonečného nálevního pultu vysedává pestrá horda štamgastů. Kaleidoskop příběhů, umělého osvětlení a šumu klábosení. Stahují se jedni k druhým, dávají si spolu skleničku, pomáhají si zabíjet čas, dokud nebudou dost ožralí na to, aby snesli návrat domů. Nadine je pořád úplně zmaštěná, má zbystřené smysly a všímá si maličkostí. Pivo je vychlazené, půllitr vypije na dva loky.

Kousek od vchodu se pár studentů učí. Na stole mají rozložené sešity, recitují větičky a snaží se je našprtat. Na druhém konci pultu se nějaký kluk baví s barmanem, ale potajmu sleduje vchod, aby jeho pozornosti neušla jediná holka, co vstoupí. Představuje si je v různých pozicích, vychutnává si, jak ho to vzrušuje, a při tom si povídá dál. Sex je pro jeho mysl jako vzduch pro plíce. Chodí sem často a Nadine nepřestává bavit ho zpovzdálí pozorovat. Může se vůbec nemravnost okoukat? Na stoličce v rohu hraje klučina arkádovku. Holka vedle něj sleduje, jak barevné útvary klesají a zapadají do sebe. Sotva ji pozdravil, soustředí se na hru. Ona se s ním stejně snaží mluvit: „Zrovna jsem se viděla s tou sociální pracovnicí. 
Říkala, že by ses u ní měl zastavit.“
„Nech mě bejt, už jsem ti řikal, že nemam na nic nárok.“
Odpověděl sice hned, ale nevrle. Prostě chce, aby mu dala pokoj. Po kratší odmlce to na něj holka zkusí znovu, neústupně, ale omluvně: „Doma máš dopis, nechceš ho donést?“Vypadá to, jako by ji ani neslyšel. Ona pokračuje co nejmírněji, ví totiž, jak ho štve, když ho ruší při hraní, ale nemůže si pomoct: „Nespal jsi doma už pět dní. Jestli už se mnou nechceš bydlet, tak mi to prostě řekni.“
Vynasnažila se, aby nezněla vyčítavě ani smutně, protože ví, že výčitky i smutek ho štvou. Kluk si hlasitě povzdychne, aby jí dal jasně najevo, jak ho rozčiluje: „Byl jsem jenom na tahu, to neznamená, že se chci stěhovat. Nech mě chvíli bejt, do prdele.“

Ta odpověď holku vůbec neuklidní. Vypadá ztrápeně, ale nic nenamítá. Dívá se na obrazovku, barevné útvary klesají čím dál rychleji. Klukovy prsty ukrutně hbitě mydlí páčkami.Konečně stroj oznámí: „Game over.“ Holka se rozzáří: „Pojď, můžu tě pozvat na drink, dlouho jsme si nepokecali.“ Dala si záležet, aby zněla vřele, a ne prosebně, protože ví, že vřelost on oceňuje, ale prosebnost ho štve. Kluk se zeptá: 
„Máš desetifrankovku?“
„Jo, vždyť říkám, že tě zvu. Sednem si někam?“
„Tak dej, ještě si zahraju.“
Nastaví ruku, ona si netroufne vzdorovat a vytáhne z kapsy minci. Kluk ji hodí do automatu a řekne: „Tak snad nebudeš stát celou dobu za mnou, nemůžu se soustředit. Pokecáme 
večer, jestli chceš.“
„Přijdeš dneska pozdě?“
„Nevim, kurva, dej mi pokoj.“

Holka ví, že jestli kluk večer přijde, nejspíš bude na pokec moc ožralý. Nanejvýš ji zvládne převalit a ojet. Usadí se sama ke stolku a objedná si kafe. Klukovi se v očích nezračí ani špetka vzteku, jen velký neklid. Nadine ví, že holka zůstane až do zavíračky a během večera se několikrát nešikovně pokusí upoutat jeho pozornost. Vzhledem k tomu, s jak rajcovní brunetou teď ten kluk spí, by se radši tahle holka měla pořádně obrnit proti bolesti, protože čím míň s ní bude trčet doma, tím líp se k ní bude chovat. Jenže ona bude čekat, jak dlouho bude třeba, a vydrží, co je třeba. Bude trpělivá a vynasnaží se, aby ho neštvala, dokud se k ní nevrátí.

Od jednoho stolu se zvedne týpek a potácí se k baru. Na tenhle stav je přece jenom trochu brzo. Zkouší, jestli mu barman dá na sekeru, ten ho vykopne. Ve dveřích se zjeví tmavovláska, kluk na konci pultu vyvalí bulvy. Tahle v něm rozehraje vysokou hru vzrušení. Lhostejný klid ho opouští, začne se na stoličce vrtět a na barmanovo mrknutí odpoví: „Co naděláš, když ty potvory jsou 
všude.“
Nadine si danou holku prohlíží, snaží se ji vidět jeho očima. Proč zrovna tahle? Možná je podobná první holčičce, která mu dovolila strčit jí prst do frndy. Nebo má možná stejný úsměv jako ta holka z fotky, kterou celou opatlal, jak na ni při honění chmatal. Sedne si k němu známý, kluk se ho nevinně zeptá: „Neznáš tamhletu brunetku?“
„Si piš, hloubkově. Prvotřídní kuřačka.“
„Ne že bych tvýmu slovu nevěřil, ale radši bych to zkusil na vlastní kůži. Moh bys nás představit?“
Vezmou sklenice a jdou si k ní přisednout.

Ultrasexy míšenka ve vysokých podpatcích poblíž vchodu trápí dva kluky. Sukně jí sahá těsně pod rozkrok, odhaluje nekonečné nohy a kluci se snaží nepředstavovat si je omotané kolem boků toho, co ji klátí. Ona je s úsměvem poslouchá, ruku v bok, a když propukne v smích, pohupuje při tom pánví. Volání po sexu se tu časuje v rozkazovacím způsobu a znamená cestu do pekel. Je to femme fatale v původním smyslu slova „fatální“. Každý v hospodě zná příběhy kluků, co z ní zešíleli, a všichni kluci tu touží jen po tom, aby si tím prošli taky.

Nadine ji jednou večer viděla, jak se válí na zemi mezi dvěma auty, zrovna se pohádala s milencem. Ten bledý kluk se skláněl nad jejím strašlivě zkrouceným tělem, nedokázal pochopit, že někdo může takhle trpět, a její záchvat zuřivosti ho děsil. Byla jako posedlá, bušila si do břicha, aby ze sebe to zlo vymlátila, křičela a svíjela se, uvnitř ji to spalovalo zaživa. Nadine bylo trapně, že té scéně přihlíží, a zároveň ji ta holka šíleně přitahovala.
„Nadine, máš telefon. Podle mě to je Francis.“

.............

překlad Petra Zikmundová