Slyšíš? To les se zbláznil

/ Tomáš Weiss
"V přírodě jsme ponecháni sami sobě. A nekonečnost prostoru okolo nás a nad námi, síla živlů, fakt, že je toho tolik, co nás překračuje v čase i v prostoru – jak by bylo možné to nevidět! Já jsem městský člověk, proto mám možná v sobě údiv vůči věcem, které třeba venkovan považuje za samozřejmé, protože s nimi denně přichází do styku, možná se s nimi i potýká a otravují mu život." Poezie Jitky Srbové a její nová sbírka Les.
"V přírodě jsme ponecháni sami sobě. A nekonečnost prostoru okolo nás a nad námi, síla živlů, fakt, že je toho tolik, co nás překračuje v čase i v prostoru – jak by bylo možné to nevidět! Já jsem městský člověk, proto mám možná v sobě údiv vůči věcem, které třeba venkovan považuje za samozřejmé, protože s nimi denně přichází do styku, možná se s nimi i potýká a otravují mu život." Poezie Jitky Srbové a její nová sbírka Les.

 

Jitka N. Srbová (1976)
Vystudovala FHS UK. Na internetu publikovala pod nickem Natasha;  básněmi je zastoupena v literárních sbornících /7edm /(Theo, 2010) a /Místa nevhodná k odstranění/ (Městská knihovna Varnsdorf, 2010) a v ročenkách /Nejlepší české básně/ (2012 a 2015).

Publikovala rovněž hojně časopisecky. Uspořádala sekci internetových autorů v Antologii české poezie II. díl/, 1986–2006 (dybbuk, 2007) a výbor z díla Milana Hrabala /Až na kost /(Protis, 2011), řadu let vedla on-line Almanach /Wagon/. Vydala básnické sbírky Někdo se loudá po psím (Dauphin, 2011) a /Světlo vprostřed těla/ (Dauphin, 2013). Žije v Hořovicích a v Praze.

Ukázka:

Má dcera pochoduje lesem

I.
Má dcera pochoduje lesem. Nemůže po svých, proto
používá mé nohy, mé oči a můj strach. Ve větvích
mizí její hlas, i volání za zaběhnutým jezevčíkem.
Jsme tu samy. Samy a listopad.

II.
Nejsme tu vůbec samy. Má dcera všechno vidí, ukazuje prstem
skrz poloshnilé šaty keřů, do mlh ve zcepenělém mlází.
Tam nějaký trumpetista vyluzuje skřele, duběnky a pozdní
podhoubí. Tito všichni poté diskutují; přesně ve tři odpoledne.
Pokouším se omládnout.

III.
Pokouším se omládnout, nejde to, má dcera pochoduje
lesem, její prstoklad na madle vábí ohrožené druhy.
Kam ses poděl, pitomečku s cigaretou? Les snese
tyto pokusy, ale divák dáví. Z nutnosti zpívám.

IV.
Z nutnosti zpívám, má dcera pochoduje lesem,
na této lavičce sedím pokaždé, když spí. Pokaždé
je slovo nakažlivé chuti. Přidáš si pokaždé,
kašlaje na špek na břiše.

V.
Má dcera v lese spí. Sedím na jiném místě. Hladina
je mrtvá, zato tajuplný dům ožívá. Jednou tu kdosi
bude domácí, zatím garden smrdí listím.
Zpod nového plotu se vynořují nory. Krteček
a kamarádi. Z nutnosti kreslím kroky do rozmoklé země.

VI.
Není možné lhát: ten les je malý. Každý chlap
ho krikeťákem přehodí, jen nemít plné ruce handsfree.
Má dcera pochoduje lesem, říkám: les jejích snů
je bezedný; říkám, hovořím, rukama mávám.
Má dcera v lese spí.

 

Les

223 Kč

Další články

Tereza Boučková (1957) vydává další zprávu ze svého života. Kdo zná Indiánský běh a Rok kohouta ví, že tohle je její parketa. Je to vlastně jednoduchý mustr - napřed si uděláte ze života dobrodrůžo (nebo se prostě do divočiny už narodíte), a pak už vlastně spíš nestačíte stenografovat. Jen je jasné, že lidé kolem spisovatelky se už předem děsí, kdy budou zase zbásněni.
Ukázky

Rok Boučkové

Tereza Boučková (1957) vydává další zprávu ze svého života. Kdo zná Indiánský běh a Rok kohouta ví, že tohle je její parketa. Je to vlastně jednoduchý mustr - napřed si uděláte ze života dobrodrůžo (nebo se prostě do divočiny už narodíte), a pak už vlastně spíš nestačíte stenografovat. Jen je jasné, že lidé kolem spisovatelky se už předem děsí, kdy budou zase zbásněni.
 | Tomáš Weiss
"Poezie Jakuba Řeháka nepotřebuje komentář. Promlouvá zřetelně, souvisle, bez protimluvů, neplýtvá slovy a nepracuje se šiframi či hermetickými symboly. Nejen to: rezignuje i na metaforu, na analogický přepis reality, legitimní básnický prostředek, jenž je tou nejstarší lyrickou řečí." Publikujeme doslov k nové básnické sbírce Jakuba Řeháka Dny plné usínání.
Ukázky

Na okraj Dnů plných usínání

"Poezie Jakuba Řeháka nepotřebuje komentář. Promlouvá zřetelně, souvisle, bez protimluvů, neplýtvá slovy a nepracuje se šiframi či hermetickými symboly. Nejen to: rezignuje i na metaforu, na analogický přepis reality, legitimní básnický prostředek, jenž je tou nejstarší lyrickou řečí." Publikujeme doslov k nové básnické sbírce Jakuba Řeháka Dny plné usínání.
 | Jiří Pelán
Bratři Krausové toho mají společného možná víc,ale jedno je prokazatelné. Když mají názor, nebojí se ho říct. Nekryjí si při sdílení svých názorů záda. Může si o tom kdo chce myslet co chce, ale nedá se vyloučit, že to je někomu sympatické. Nově vydaná kniha Ivana Krause Ve vlastních názorech se shodnu s každým je takovým krausovským aforistickým knižním show,
Ukázky

Názorová show Ivana Krause

Bratři Krausové toho mají společného možná víc,ale jedno je prokazatelné. Když mají názor, nebojí se ho říct. Nekryjí si při sdílení svých názorů záda. Může si o tom kdo chce myslet co chce, ale nedá se vyloučit, že to je někomu sympatické. Nově vydaná kniha Ivana Krause Ve vlastních názorech se shodnu s každým je takovým krausovským aforistickým knižním show,