Maarten ’t Hart
Mé oblíbené kusy
Tak si představuji nebe. Je listopad, bezvětří. Padá
deštivé mžení, je pozdní odpoledne, pomalu se stmívá
a já spěchám k jeskyni Kerk v Maassluis. Zima není,
snad dvanáct stupňů, a v kostele se šestnácti stupni je
ještě o něco tepleji. Přesně ta správná temperatura pro
hru na varhany. Vedle varhan stojí malá skříň. V ní se
nachází devět nových svazků varhanních děl z vydavatelství
Petr. Mimoto jsou zde svazky Malých preludií
a fug, dvouhlasých i tříhlasých invencí, s francouzskými
a anglickými suitami, obě části Dobře temperovaného
klavíru a malý svazeček čtyř duetů pro varhany, neboť
ty se kupodivu nenachází v žádném z devíti svazků
zmíněného vydavatelství.
Kromě varhanních děl se totiž dají na pravých
barokních varhanách velmi uspokojivě interpretovat
díky propracovanému rejstříkování také všechna
klavírní díla. Ve skříňce vedle varhan jsem nic jiného
nepotřeboval. Co Bach zkomponoval, vysoko převyšuje
všechna díla ostatních komponistů. Pouze dvěma
svazkům s varhanními skladbami od Césara Francka
z vydavatelství Petr bych nechal volné místo. Sem tam
by se pak mohlo pro obměnu sáhnout k Preludiím, fuze
a variacím, k jednomu nebo třem sublimním chorálům
nebo k pokojné pastorále. Ještě dvěma dalším kouskům
bych udělal místo: Preludiu a fuze A-dur Franze
Schmidta a Air Samuela Wesleyho.

Felix Mendelssohn-Bartholdy
Lomozící varhanní hra
Často jsem musel něco předehrávat dopoledne Goethovi.
Chtěl mít představu o tom, jak se hudba vyvíjela,
a proto si chtěl poslechnout nějaké skladby od různých
komponistů, jak po sobě následovali. K Beethovenovi se
nerad přibližoval. Já jsem ho toho ale nemohl ušetřit,
protože toužil slyšet, kde se to „s tóny obrátilo“, a zahrál
jsem mu první kus Symfonie c moll, což se mu také velice
líbilo. Z Předehry D dur s trumpetami Johanna Sebastiana
Bacha, kterou jsem mu zahrál na klavír, jak nejlépe
jsem uměl, měl velikou radost; ze začátku zní tak pompézně
a vznešeně, jako by člověk pozoroval řadu náležitě
vypulírovaných lidí, kteří sestupují z vysokých schodů.
Zahrál jsem mu také invence a mnoho skladeb z Dobře
temperovaného klavíru.
Jednoho poledne si myslel, zda bych nechtěl „pozdravit
řemeslo“ a jít k varhaníkovi, aby mi ukázal varhany
v městském kostele a abych si je mohl i poslechnout.
To jsem pak udělal a opravdu jsem se z nástroje potěšil.
Poté co mi varhaník řekl, že si mohu vybrat, jestli
mi má přehrát něco učeného (neboť pro lidi se musí
komponovat jenom snadné věci), dal na mé prosby –
a zahrál něco učeného. Na věci ale nebylo mnoho k obdivu.
Moduloval sem a tam, až jednoho jímala závrať,
a nesměřovalo to k ničemu novému, k žádné obměně.
Udělal množství vstupů, ale fugu se mu z toho nedařilo
vytvořit ani náhodou. Když jsem mu měl něco zahrát,
vybral jsem Toccatu d moll Johanna Sebastiana Bacha.
Mínil jsem, že je to učené a zároveň také pro lidi, to
znamená pro širší posluchače. Avšak hle, sotva jsem
začal, tak poslal superintendant svého sluhu se vzkazem,
ať se hned přestane se hrou na varhany, jelikož je
všední den a jeho při studiu ruší hluk. Nad tuto událost
se Goethe povznesl.