Ukázka:

2

Užitečnost víry

Mohli bychom do toho skočit po hlavě a popovídat si o duchovních věcech obecně?

Kde chceš začít?

Jednou jsem popsal tvé pozdní písně jako „spirituální“, vzhledem k jejich formě i tematice, ale ty jsi mi okamžitě oponoval, že jsou „nábožné“. To mi přišlo výmluvné.

Slovo „spiritualita“ je na můj vkus poněkud beztvaré. Může znamenat téměř cokoli, zatímco slovo „nábožné“ je konkrétnější, možná i konzervativní. Je spojenější s tradicí. Protože náboženství vyžaduje hluboké odevzdání a klade na věřícího určité nároky?

Řekl bych, že náboženství je spiritualita spojená s důsledností, a ano, klade na mě nároky.

Osobně trochu zápolím s myšlenkou víry – s tím švem pochybnosti, který se táhne většinou věrohodných náboženství. A tenhle můj souboj s pojmem božskosti je klíčem k mé kreativitě.

To možná probereme později. Takže říkáš, že pokud jde o tvoji víru a postoje obecně, jsi v podstatě konzervativec?

Ano, odjakživa, a to nejenom pokud jde o moji víru. Myslím, že mám konzervativní i povahu.

Slovo „konzervativní“ je hodně významově zatížené.

Možná pro tebe.

Rozhodně. Chceš tím tedy říct, že jsi tradicionalista?

Dobře, jsem tradicionalista, pokud ti ten výraz vyhovuje. O ezoteričtější duchovní ideje se nijak zvlášť nezajímám. Mne přitahuje to, co většina vnímá jako tradiční křesťanské ideje. Zejména mě fascinuje Bible a v ní především Ježíšův život. Tak či onak to mělo na mé dílo od samého počátku mohutný vliv.

A přesto se o tom v hudebních recenzích moc nehovoří. Nemáš pocit, že se novináři tomu tématu většinou vyhýbají?

Ano, to každopádně! Stoprocentně. Pamatuji si rozhovor s nějakým hudebním časopisem před třiceti lety, kdy se novinář posadil a prohlásil: „Než začneme, musím podotknout, že editor mi nakázal: ,Hlavně se ho neptej na Boha!‘“

Tento zájem o tradičnější aspekty náboženství u tebe začal už v dětství?

Připouštím, že je v tom určitě krapet nostalgie, a to má asi kořeny v době, kdy jsem poprvé slýchal všechny ty příběhy z Bible. V mládí jsem chodil do kostela několikrát týdně, protože jsem zpíval ve sboru. A díky tomu, že jsem chodil do kostela, jsem se hodně naučil. Seznámil jsem se s biblickými příběhy a oblíbil si je. Zkrátka mě to celé přitahovalo. Jednou jsem si v kostelním obchůdku se suvenýry koupil dřevěný křížek se stříbrným Ježíšem, na krk. Bylo mi asi jedenáct. Byla na něm přivázaná visačka s nápisem: „Vyrobeno ze dřeva z Ježíšova kříže.“ A já si říkal: „Týjo, Ježíšův kříž!“

Už tehdy ti lhali!

Haha! Ano. A tak jsem se zeptal mámy: „Mami, je to opravdu z toho kříže, na kterém zemřel Ježíš?“ A ona odpověděla: „Možná ano, broučku,“ a to takovým způsobem, že mi bylo jasné, že to tak není, ale o tajemství jsem úplně nepřišel. Chci tím říct, že jsem k těmhle věcem měl odjakživa sklony. A později, když mě začalo zajímat umění, jsem se často obracel zejména k jistým náboženským dílům. Měl jsem pocit, že jsou obdařeny jakousi vyšší mocí, která sahá nad rámec umění. To pro mě byla také jedna z bran.

Takže když jsi během mladších, divočejších let využíval jako zdroj inspirace při skládání písní biblické obrazy, odráželo to rovněž tvůj hlubší zájem o duchovní otázky?

Byl jsem obklopený lidmi, kteří o duchovní či náboženské záležitosti nejevili sebemenší zájem, anebo když už, tak byli bytostně protinábožensky zaměření. Pohyboval jsem se, mírně řečeno, v bezbožném světě, takže tyhle ideje nebylo s kým rozvíjet. Ale vždycky jsem zápasil s konceptem Boha a současně jsem cítil potřebu v něco věřit.

Musím říct, že to na tobě nebývalo moc patrné.

To asi ne! Ale lidi stejně viděli jen to, co chtěli vidět. Takhle, rané koncerty The Birthday Party byly svým způsobem religiózní, když si vezmeš všechno to válení se po pódiu, vyhánění démonů a nesrozumitelné extatické výkřiky. Bylo to bohabojné náboženství jako ze starých časů! Anebo aspoň zabývající se náboženskými záležitostmi. Kromě toho jsem měl obrovskou chuť dělat bordel. Můj život byl extrémně chaotický, a samozřejmě taková byla i moje hudba, ale snažil jsem se najít nějaký duchovní domov. Ten chaos byl možná důvodem pro tu skrytou touhu po nějakém hlubším, podstatnějším smyslu, ale s jistotou to nevím. Představa, že Bůh nebo cokoli božského neexistuje – že nejsou žádná duchovní tajemství, že platí pouze to, co nám nabízí racionalita –, pro mě byla strašně obtížně přijatelná.

Takže náboženství jsi vnímal jako něco, co dá tvému životu aspoň trochu řád?

Ne, to myslím ne. Bavilo mě dělat bordel – ale dělal jsem toho víc, měl jsem skutečné zájmy. Třeba jsem se na turné probudil v hotelovém pokoji a všude se válely pozůstatky těžké celonoční kalby – prázdný flašky, feťácký nádobíčko, možná i cizí ženská v posteli, prostě mazec, ale vedle ležela otevřená hotelová bible s podtrženými pasážemi. Tak to bylo odjakživa.

..........

překlad Bob Hýsek