Jacobsenová, Michaela

Próza Rozloučení s rodiči je závažným svědectvím o nejednoduchém vývoji v procesu individualizace i socializace, svědectvím o bolestném hledání ztraceného domova, který Peter Weiss (1916–1982) nakonec nalezl ve své rodné řeči, v jazyce.

Dílo Ilse Aichingerové (1921–2016) není právě pro své vyhraněné literární kvality lehce přístupné. Ve své mnohotvárnosti však čtenáři nabízí další a další úhly pohledu a postupně se mu tak otevírá...

Ačkoliv bývá Christine Lavantová (1915–1973) řazena do magického čtyřlístku velkých rakouských básnířek vedle Ilse Aichingerové, Ingeborg Bachmannové a Friederike Mayröckerové, není u nás nikterak známá.

Osm knih svérázného německého prozaika Arno Schmidta vydaných v letech 2011–2018.

Nakladatelství Opus pokračuje v systematickém vydávání díla Ingeborg Bachmannové překladem jejího nedokončeného románu Případ Franza.

Překlady rozhlasových her Obchod se sny (1952), Cikády (1955) a Dobrý Bůh z Manhattanu (1958). Všechny tři hry se nějakým způsobem dotýkají oné „problémové konstanty“, která je v díle I. Bachmannové nepřehlédnutelná.

V románě Kamenné srdce vystupuje „vzdělaný zaháleč“ Walter Eggers, kterému se sice líbí paní domácí s plně vyvinutým poprsím, takže s ní spí, ale jen proto, aby z ní vydobyl vzácné zděděné knihy.

„Krátkým“ románem Republika učenců z roku 1957 pokračuje nakladatelství Opus ve vydávání děl jednoho z nejpodivuhodnějších solitérů německé literatury Arno Schmidta (1914–1979).

Románem Malina (1971) vrcholí dílo nejpozoruhodnější rakouské autorky 20. století, předčasně zesnulé Ingeborg Bachmannové (1926–1973).

Tento výbor z lyriky se snaží představit v úplnosti umělecké směřování rakouské básnířky I. Bachmannové (1926–1973).

Annelies Marie Franková (12. června 1929 - březen 1945) v roce 1933 s rodiči uprchla z Německa do Amsterodamu, kde se rodina od roku 1942 skrývala v půdním bytě.

Text má deníkový charakter, kompozice je ovšem složitější: kříží se tu časové roviny a proplétají autobiografické prvky ze života de la Mote-Fouquého i Arno Schmidta.

Proslulá kniha obsahuje deníkové záznamy židovské dívky, která se s rodinou za války ukrývala před nacisty ve skrýši starého domu na předměstí Amsterodamu.

Krátký román z roku 1953, který se zabývá německým měšťáctvem v době národního socialismu

Korespondence Ingeborg Bachmannové a Paula Celana počíná v roce 1948, v době jejich prvního setkání a odloučení, a na největší intenzitě nabývá o devět let později, kdy pro ně znovu nastává „čas srdce“.

Výbor z poezie, krátkých próz a zápisků významné rakouské autorky usiluje představit její podstatné tvůrčí stránky - její složitou tvůrčí podstatu vzpírající se jednoduché interpretaci.

Druhý svazek esejů I. Bachmannové představuje jádro jejího kritického díla. Tvoří ho úvahy zaměřené na literaturu, na filosofii a na hudbu.

Dvousvazková edice Místo pro náhody přibližuje Bachmannovou autorku esejů a esejistických próz, jež reflektují ústřední otázky psaní a spisovatelské existence, jazyka, literatury a filosofie, ale vztahují se i k aktuální společenské a politické situaci.

Tři krátké Bernhardovy prózy spojuje společné téma sebetrýznivého požitku lidského údělu.