(...) Je to smutná kniha. Nepodobá se ani Haklovi, ani Balabánovi, ani ničemu jinému. Navzdory spoustě lokálních legrací, hlodů a historek vypovídá o tom, jak se nálepky všelijakých sociálních identit postupně sloupávají a nezbývá toho mnoho, jen černé slunce a čas, který roste pomalu jako strom. Možná mi to jenom tak přijde, ale je mi holt taky přes čtyřicet, byť relativně čerstvě. Je to taky o tom, jak bylo řečeno svrchu, že láska je průser a bez tohoto průseru se neobejdeme. Je to o životě. A v první řadě je to dobře napsaná kniha, zjevně dost vysezená. Je málo takových knih. Dá se to číst pořád znova. Je to literatura.

Kniha Ladislava Šerého s názvem Nikdy nebylo líp se v soutěži Magnesia Litera 2017 dostala mezi šestici finalistů v kategorii próza. Na nejvyšší post však nakonec nedosáhla. Přestože v předešlém roce asi skutečně patřila k tomu lepšímu, co se v české prozaické produkci objevilo, a přinejmenším stylovou nápaditost nelze autorovi upřít, v některých aspektech přece jen vzbuzuje jisté pochybnosti.