Irena Šťastná

Irena Šťastná v sedmé sbírce rozšiřuje své časové a prostorové perspektivy při načítání lidského života. Ale je to drásavá snaha. Znovu se totiž ukazuje, že jeho běh se v neměnném a neústupném rytmu opakuje.

Autorka pokračuje v úspěšné sérii poezie moderní ženy, plné pochyb, naděje i vyrovnání s realitou. Poezie již dříve kritikou i čtenáři povšimnuta a nominována na řadu ocenění se dále rozvíjí.

Irena Šťastná prokázala svoje kvality předchozími čtyřmi básnickými sbírkami.

Veršované vyprávění o životě pravěkého kmene a o lovu na mamuta.

Autorka si vyčesává verše z vlasů. Verše pak odnese do popelnice a s hlavou holou se vrací domů. Je na nás – čtenářích bezdomovcích – abychom si k veršům našli cestu.

Autorčiny verše tematizují otisky života; chvíle, kdy pochopíme nevratný úbytek životodárné energie; okamžiky, kdy se do řádu našeho usebraného života nekompromisně vlamuje smrt - a kdy se před námi přesto zjevuje potřeba žít nepředpojatě a bez omezení.

Druhá autorčina sbírka obsahuje básně z let 2006 - 2009.