Stasiuk, Andrzej

Andrzej Stasiuk se pokládá za člověka Východu. Východ pro něho znamená jak patriarchální způsob života na polském venkově v době jeho dětství, tak zkušenost z doby prožité v komunismu.

Bílá vrána (1995) vypráví o výpravě pěti mužů do slovenských Beskyd, která pro některé z nich znamená útěk před realitou, pro některé se stává výpravou osudovou.

Moje Evropa má v sobě něco z dobrodružných příběhů dávných staletí, které se za dlouhých večerů sdělovaly převážně vyprávěním.

Touto knihou navázal Andrzej Stasiuk na knihu esejů Moje Evropa. V Cestou do Babadagu tak znovu otevírá a rozvíjí téma středoevropského „zeměpisu“. Texty jsou automobilovými deníky z krajin, „kam ještě nikdo nedojel, a tím spíše se nikdo nevrátil".

Povídkový soubor populárního polského autora.

Autobiografická kniha jednoho z nejuznávanějších polských prozaiků je svědectvím o životním stylu party mladých lidí v Polsku na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých. S doslovem Jáchyma Topola.

V knize Haličské povídky Stasiuk popisuje kraj jihovýchodního cípu Polska — Haliče, společnost a život podhorských vesnic po roce 1989.