Robert Fulghum absolvoval několikaměsíční taneční školu tanga přímo v Argentině. A celou tu dobu mu v hlavě zrála kniha povídek v nichž zkoumá potřebu člověka reagovat fyzicky na hudbu.
Román se odehrává v Praze před koncem 19. století a sleduje osudy lehkomyslného, zhýralého a zchudlého hraběte Arca, jemuž příchod moderní doby sebral jeho nejmilejší hračky - ženy, a nabídl zábavu novou: heroin.
Autor vzpomíná na léta, kdy se i cesta s odpadky do popelnice, bez občanského průkazu mohla stát osudovou. Volně inspirován Stendhalem dělí policisty, kteří nám znepříjemňovali život, na švestkově modré, zelené, neviditelné a ty ostatní.
Kniha je pozitivním svědectvím o síle pedagogických a terapeutických prostředků, a pedagoga představuje jako přítele, který neváhá pro dítě překonávat různé těžkosti.