Neobyčejně populární Faberův román Kvítek karmínový a bílý končí větou „Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít.“ Přesně to ale mnozí čtenáři nebyli ochotní udělat.
Sbírka strašidelných, humorných i velice zvláštních povídek, které získaly prestižní ceny, i ty, které zatím vyšly jen v naprosto okrajových tiskovinách, na internetu nebo vůbec nikde. Jedna novela doplňuje knihu Američtí bohové.
Kniha povídek z let 1986–2015 je pokusem o vytvoření jakési „holografické mandaly“, jejímž ústředním bodem jsou tři základní otázky: Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam jdeme? Kdokoliv se jimi upřímně zabývá, dojde k Sókratovu Vím, že nic nevím.
V časové návaznosti na básnickou prvotinu s názvem Opožděně přichází nyní Anna Strnadová s dalším debutem, tentokrát z oblasti beletrie, s povídkovým souborem Prohry.
V psychiatrickém centru začíná sezení. Krabice nedoručených dopisů svede dohromady umělce s pubertálním nacistou. Antihrdinové vypointovaných povídek Pavla Bušty jsou tak akorát zralí na terapeuta.
Svérázná kniha záhad z pera Jorge Luise Borgese a Adolfa Bioye Casarese, v níž detektiv řešící případy je vězněn (byť neprávem) za vraždu a kde všechno je vždycky jinak, nežli se na první pohled zdálo.
Posmrtně vydaná sbírka Kurta Vonneguta nám
předkládá další originální povídky z počátku autorovy
kariéry. S působivou jasnozřivostí v nich autor pitvá
soudobou honbu za penězi, láskou a věhlasem,
která svérázně formuje osudy jeho postav.
