Jak moc je pro každoden důležitá láska? A je přátelství skutečně nenahraditelné? Umí emoce ubít rozum? Hořkovtipné fejetony a povídky populární spisovatelky o závislosti, upřímnosti i pravdě.
Neznámý Asimov je nejen skvělou sondou do doby, kdy vznikala legenda sci-fi, ale i poutavým svědectvím o době, kdy panoval Zlatý věk tohoto žánru a začínaly publikovat jeho největší hvězdy.
Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931–1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze.
Milenci mladí i mnohem starší, manželé a exmanželé, staří mládenci a vdovy, vášně přiznané i skrývané, ale třeba také složitý vztah syna a umírajícího otce, zkrátka láska v nejrůznějších podobách a odstínech – takové je základní téma Povídek o lásce.
Tomáš chce dopřát svým dětem a vnoučatům stejně bílé Vánoce, jako bývaly za jeho dětství, a je kvůli tomu schopen čehokoli. Terezka si nepřeje pod stromeček nic než jezdecký kurz, Julinka ještě věří na Ježíška, ale má už své pochybnosti.
Tyto autorčiny prózy mají nejblíže k její předchozí knize Ostrovy. Oproti ní zde ubylo berlínsko-brněnských témat a přibylo ztišených či naopak burleskních příběhů, ve kterých se ocitáme v mezních situacích: mezi životem a smrtí, zrozením a odchodem.