Smíchovská balada. Jedna z klíčových próz české literatury 90. let, která se dočkala i filmového zpracování, vychází s původními linoryty Michala Cihláře a v grafické úpravě Juraje Horvátha.
Po knize Bez kůže, temné zprávě o životě učitele v době normalizace v industrializované krajině, nakládá v další knize na čtenáře své hříchy vrchovatě a pak je pošle na pochod s tou plnou polní do děsivé krajiny rozpadajícího se manželství.
Třetí, rozšířené vydání knihy, která připomíná Kryla jako písničkáře a básníka, sběrnou metodou materiálů odhaluje mýty, omyly a scestná tvrzení, která jsou s ním stále spojována.
Román dvaadvacetileté studentky Petry Hůlové se stal po svém prvním vydání v roce 2002 (získal cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků.
Nová, ryze autorská verze pověsti o Libuši si z klasických předloh vybírá motivy, jež slouží moderně vyprávěnému příběhu. Urban látku neironizuje, přesto ji zbavuje vlasteneckého patosu a modeluje z ní portrét silné, cílevědomé ženy.
Román Miloše Urbana je nebezpečným pátráním po tajemství univerzální věty. Existuje vůbec? Nebo je to chiméra? A proč někdo neváhá prolít krev, jen aby zůstala utajena?
O tomto Caveově hitu napsal Irvine Welsh: „Kdyby orgasmy byly malé smrti, tak by nám bylo hned jasné, na co hlavní hrdina této knihy sejde ze světa. Smíchejte McCarthyho, Kafku a lidového komedianta, a vyjde vám Zajda Munro."
Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy amerického autora. Vyprávění je zcela prodchnuto radostí ze života, průzračným způsobem oslovuje v člověku jeho lepší já a dává smysl i těm nejobyčejnějším věcem na světě.