Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, přinejmenším v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným způsobem navazuje na několikatisíciletou tradici světové literatury.
Básně J. H. Krchovského (nar. 1960), jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly.
Každé blues je dobré, když je dostatečně blues. Cesta dolů k řece plné modré vody není jenom čirý smutek, zklamání a rezignace. Blues je nekonečno poezie. Nekonečno životů, nekonečno nálad, nekonečno výhledů za utajený obzor.
Sbírka poezie Zbývá obejmout, co nelze překročit je lyrickým účtováním se životem a láskou. Jako neúprosná, a přesto křehká inventura se noří do kontrastů a křižovatek, které definují lidské soužití.
Svět poezie Petra Ligockého je vymezen gestem trvale přítomné laskavosti vůči ostatním i sobě, které se objevuje i ve sbírkách předešlých, zde však je umocňováno zkušeností hned několika generací.