Plathová, Sylvia

Píše se rok 1953 a dvacetiletá studentka literatury tráví měsíc na stáži v New Yorku. Měla by prožívat nejkrásnější léto svého života, ale nějak jí to nejde. Pocity smutku a ztráty smyslu se ještě znásobí po návratu domů do Bostonu, a když se kdysi úspěšná studentka není schopna ani převléct, musí být hospitalizována v psychiatrické léčebně. V příběhu však nejde tolik o děj samotný, ale o rytmus vyprávění, který recenzenti srovnávají s Jackem Kerouackem a J. D. Salingerem. Audio čte Klára Suchá.

Její básnická sbírka Ariel patří k nejslavnějším angloamerickým básnickým knihám 20. století. Bojovala celý život s depresí a vlastními stíny, které otiskla do uměleckého díla i osobních deníků. Výběr z nich nyní v novém vydání. Nabízí čtenářům příležitost vydat se na dobrodružnou a introspektivní cestu do zákoutí autorčiny citlivé osobnosti. Deníky připravil k vydání autorčin manžel, anglický básník Ted Hughes, s nímž měla Plath velmi komplikovaný vztah. Ovlivnil také jejich finální podobu.

Už v roce 1950, ještě jako studentka na Smith College, začala Plathová psát příspěvky a básně do mnohých amerických periodik, jako jsou Christian Science Monitor a Seventeen nebo do lokálních novin Daily Hampshire Gazette a Springfield Union. Za krátkou povídku Sunday at the Mintons získala první cenu a stipendium časopisu Mademoiselle. Do tohoto časopisu zaslala v lednu 1953 povídku Mary Ventura and the Ninth Kingdom, redakce ji ale odmítla uveřejnit.

Sylvia Plathová si 11. února 1963 vzala život. Bylo jí třicet let a měla dvě malé děti. Básnířka, opuštěná svým manželem, básníkem Tedem Hughesem, ztratila směrovky své další existence. V její pozůstalosti byla nalezena připravená sbírka Ariel. Ta už přes 50 let patří k nejsilnějším básnickým výpovědím moderní literatury. A to i v českém překladu Jana Zábrany. Právě se znovu vrací do českých knihkupectví.

Sylvia Plathová je americká básnířka, prozaička a esejistka, známá nejen díky své tvorbě, ale i svým životním osudem (boj s těžkými depresemi, sebevražda). Ani její próza, ani básnická tvorba, která využívá prostředků konfesijní lyriky, nepatří mezi díla, jež by hýřila optimismem. Na základě toho asi mnoho čtenářů nepředpokládá, že Knížka o postelích a dvě pohádky navrch bude tou pravou dětskou četbou. Není se ale čeho bát, ani jedna ze tří pohádek se nemůže proměnit v noční můru.