Kniha vychází z autorova dlouhodobého a komparativně pojatého výzkumu kolaborace v době druhé světové války. Prostřednictvím českého příkladu se zamýšlí nad podobou a způsobem kolaborace českých politických a hospodářských elit.
Kniha poeticky nazvaná Sen o zemi hojnosti se zaobírá problematikou fantaskních představ pozdně středověkých lidí, intelektuálů, šlechticů, měšťanů i obyčejných sedláků, o světě, v němž panuje dostatek a nadbytek i o světě věčného mládí.
Obuv je materiální konstantou lidské existence. Před první světovou válkou bychom v českých a rakouských zemích nalezli výrobce obuvi téměř v každé obci...
Kniha líčí dějiny Prahy od časů českého národního obrození v první polovině 19. století až do současnosti. Činí tak neotřelou metodou: seznamuje nás se životem a dílem pěti různých osobností z různých časových úseků.
Dějiny rozkoše jsou dějinami slasti, individuální, mnohdy nesdělitelné, nepopsatelné, skryté, jindy
naopak tabuizované. Dějiny orgasmu jsou ale zároveň kulturním fenoménem, který podléhá
kolektivní zkušenosti, jež se během staletí proměňuje.
Městské prostředí bylo od středověku prostorem inovací. Od 13. století byla města v české a moravské sociokulturní krajině součástí mohutného transformačního procesu, který zásadním způsobem proměnil celou společnost.
V knize autorka zkoumá vztah mezi sexuální politikou
a morálkou v Německu ve 20. století. Vychází z analýzy
sexuální politiky nacismu, v níž shledává jak prvky utlačovatelské, tak prvky sexuální svobody.
Kniha Rady synovi (Liber manualis ad filium), jejíž autorkou je francká šlechtična Dhuoda, vzniká ve druhé fázi karolinské renesance, kdy je aktivní znalost latiny a literární činnost téměř výhradní doménou církevních kruhů.
Tématem knihy jsou proměny
smyslového vnímání mezi 19. a 20. stoletím, resp. jejich reflexe v dobové literatuře, sociologii a filozofii. Autor v Dějinách
ticha staví do kontrastu naši současnost, především městských prostorů, přetížených hlukem.
Esejisticky pojatou knihu Nizozemská kultura v 17. století Johan Huizinga publikoval v roce 1932.
Společně s Podzimem středověku patří k jeho mistrovským dílům. Pro období 17. století vidí ideál v podobách
měšťanské elitní kultury.
Tato monografie, vydaná v roce 1989, představuje završení
Gurevičova nového čtení středověkých pramenů. Zaměřil na severské ságy, jejichž obsah interpretoval středověkou kulturu a náboženské myšlení.
Lombarský historik a kronikář Pavel Jáhen (Paulus Diaconus, 720–799), působilv Itálii na královském dvoře Langobardů jako vychovatel a učitel. Jeho kronika Historia Langobardorum představuje základní pramen k dějinám severní Itálie v 8. století.
Mory a mrskači jsou barvitou freskou západní společnosti konce středověku, jež na řešení mnoha krizových jevů jen obtížně nacházela adekvátní odpovědi.
Komiksový román staví proti sobě dvě stránky židovského života: diasporu a návrat do Svaté země. Skrze osudy Ilji Brodského sledujeme osudy evropského židovstva v prvních dekádách dvacátého století.
