Současná společnost čelí řadě morálních problémů, pro něž není jednoduché nalézt uspokojivé řešení. Mnozí etikové se shodují, že morální normy vymezující správné a nesprávné jednání by měly reflektovat morální intuice.
Kromě analýzy usnadňující pochopení rané fenomenologie Edmunda Husserla chce kniha upozornit na Brentanovu filosofii, která byla významnou součástí německy psané filosofie v Čechách před druhou světovou válkou.
Předkládaná kniha sleduje základní filosofické koncepce obrazotvornosti či představivosti od Platóna a Aristotela po současnou fenomenologii a filosofii mysli.
Předložená studie ukazuje a promýšlí imanentní meze Heideggerovy fundamentální ontologie a z nich interpretuje nezbytnost a směr následné transformace otázky po bytí.
Kniha se věnuje jednomu z předních filosofů německého idealismu J. G. Fichtovi (1762-1814), zejména jeho stěžejnímu spisu Základ všeho vědosloví a na něj navazujícímu Nárysu vědosloví vlastního.
Studie je příspěvkem k vyjasnění Heideggerova pojetí metafysiky jako „dějin bytí“ (Geschichte des Seins), a to na základě jednoho z jeho „vůdčích“ slov (Leitworte), totiž prostřednictvím titulu „der Anfang“ – počátek.
Čas, časovost a smrtelnost příslušejí k základním konstitutivním určením lidství a přiměřeně tomu mají i své místo v tradici západního metafysického myšlení, ze kterého vyrůstá i náš dnešek určovaný vědou a technikou.
Dějinné zamyšlení nad soupatřičností člověka a světa si všímá tradice mezi renesančním myslitelem Mikulášem Kusánským a filosofem německého idealismu G. W. F. Hegelem.
