Předmluva k Původu německé truchlohry, ono „nezřízené chucpe“, jak se o ní vyjádřil sám Benjamin, je dnes pokládána za jeden z nejnáročnějších filozofických textů minulého století.
Abú Alí al-Husajn ibn Síná (asi 970–1037), řečený Avicenna, je přelomovou postavou arabskojazyčného myšlení a vědy a díky latinským překladům, jež vznikly ve 12. století, směrodatně ovlivnil též latinskou křesťanskou filosofii.
Catherine Malabou se ve dvou knihách z poloviny nultých let 21. století prostřednictvím pojmu plasticity vyrovnává s filozofickou tradicí, která ji formovala, tím, že ji přepisuje coby proces proměny mezi dialektikou a dekonstrukcí.
Je-li Derridova diferance zároveň odstupem, spacializací, a odkladem, temporalizací, pak nám sama nabízí způsob, jak po letech číst jeho rané texty, jejichž výbor se českým čtenářům dostal do rukou poprvé v roce 1993.
Výbor z textů Milana Sobotky věnovaných německému idealismu je pokusem o synopsi celoživotního díla našeho největšího znalce německé klasické filozofie. Směrodatnými filozofy pro něj byli Immanuel Kant a hlavně G. W. F. Hegel.
Všechny eseje této sbírky krouží kolem otázky, jaká etika, jaká politická kultura a jaký způsob vlády odpovídá antropocénu – věku odpovědnosti člověka za planetu Zemi.
Každý z nás je konkrétní osobou, žijící svůj individuální život a pohlížející na svět ze své vnitřní, subjektivní perspektivy. Zároveň však všichni máme schopnost zaujmout vůči tomuto prvotnímu stanovisku odstup a dívat se na sebe i na svět „odnikud“
Mistr Eckhart (1260–1327) vešel do všeobecného kulturního povědomí na počátku 20. století a bleskově získal pověst tajuplného mystika, jenž je hlubinnými souvislostmi propojen s jinými mystiky od starověku po Novalise.
Etika a svoboda – jak se to rýmuje? Podle běžných představ ne zrovna dobře. Na etiku si dnes dělají nárok především různí mravokárci, kteří se rozhořčují nad zkažeností světa.
Kniha se skládá z esejisticky pojatých kapitol z historie
a filosofie matematiky a fyziky. Čtenář v ní nalezne
množství poznatků, úvah i spekulací, které se dotýkají
tématu nekonečna.
Peter Burke touto knihou navazuje na první díl svého souhrnného zamyšlení nad vztahem Společnosti a vědění a oba svazky souborně podávají přehled o vývoji znalostních a vzdělávacích praktik, institucí a trendů "od Gutenberga po Google".
Knížka je čtenářsky náročnější, určena především lékařům, psychologům, filosofům, přírodovědcům, odborníkům na počítačové vědy, pedagogům, motivovaným teologům - a samozřejmě i všem, kdo se snaží pochopit, co znamená, řeknou-li si "Já".
Inspirace antickou filosofií, zvláště sókratovsko-platónským momentem, se v díle Jana Patočky promítla do klíčového motivu „péče o duši“, který v různé podobě určoval jeho filosofii dějin od 30. do 70. let.
Ruského náboženského filosofa Nikolaje Losského (1870–1965) představuje autor v průsečíku dvou přístupů – osobního, založeného na biografii a bibliografii, a systematického, užívajícího metod běžných ve spirituální teologii.