Na co všechno myslíme, když mluvíme o německé architektuře a o vlivu německého kulturního prostředí? Lenka Kerdová si tuto otázku položila nad početným souborem domů, které v Praze mezi dvěma světovými válkami navrhli německy mluvící architekti.
Osada Háj u Mohelnice leží v lužní krajině, kterou meandruje řeka Morava a kde stával od středověku mlýn. Dnes je proslulá především díky dvěma kulturním památkám, vodní elektrárně a vile.
Esejistická kniha, Vnímání prostoru, zkoumá, jak lidé prostředí vnímají. Zabývá se potenciálem architektury a dalších uměleckých disciplín toto vnímání otevírat a prohlubovat. A hledá, jak dané znalosti využít pro tvorbu architektury.
Obsáhlý výbor rozhovorů s Josefem Pleskotem z let 1989-2019 dává nahlédnout do vývoje myšlení výrazného českého architekta a zároveň otevírá širší pohled do dějin české architektury po roce 1989.
Dějiny postmoderní architektury se už dávno uzavřely. Tento fakt podněcuje dnešní historiky architektury, a to dokonce i české, aby tyto dějiny zmapovali. Kniha Emmanuela Petita vyniká mezi takovými pokusy svým teoreticko-analytickým přístupem.
Kolektivní odborná monografie poprvé přináší komplexní pohled na fenomén kolektivních domů, domů hotelového typu a příbuzných architektonických útvarů, jaké se vyvinuly a byly realizovány v českých zemích v průběhu 20. století.
Kniha Pavla Zatloukala, předního znalce výtvarného umění a architektury 19. a 20. století, volně navazuje na velmi ceněnou knihu Příběhy z dlouhého století / Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku.
Ačkoli se kniha zabývá architekturou, můžeme ji rovnocenně považovat za kulturologickou studii. Architektura je zde totiž mnohem více, než jsme v dějinách umění zvyklí, zasazena do kulturního kontextu, slovy autora je v kultuře rozpuštěna.
The book includes a unique collection of photographs that have not been published before, taken during the demolition of the monument in the early 1960s.
Publikace nastiňuje souvislosti a východiska výstavby panelových sídlišť. Ukazuje, jak se v prostředí poválečného Československa proměnila utopická myšlenka avantgardy poskytnout všem lidem bez rozdílu kvalitní bydlení v realitu.
Kniha představuje tvorbu ateliéru MCA architektů Miroslava Cikána a Pavly Melkové. Nejedná se o standardní výčet díla architektonické kanceláře, cílem je spíše vybídnout k přemýšlení o smyslu architektury a její roli v našem životě.
V českých poměrech není mnoho praktikujících architektů, kteří mají potřebu a schopnost vyjadřovat své myšlenky a názory na architekturu formou esejů či dokonce knih.
Kniha, která je autorským konceptem, přináší syntetický pohled na umělcův svět, jehož souřadnicemi jsou geometrie a abstraktní tvorba, vnímané ovšem v širších otázkách lidské existence a smyslu života.
Kniha 1912, vycházející u příležitosti výstavy k stoletému výročí otevření Obecního domu, má podobu mozaiky mapující rok 1912, který byl doslova nabit přelomovými událostmi.
Kniha amerického filozofa Karstena Harriese (1937) patří k nejvýznamnějším spisům teorie architektury na přelomu 20. a 21. století (první vydání 1998).
Překlad první obrazové Janákovy monografie rakouského autora Norberta Kieslinga, s více než šesti sty barevnými reprodukcemi, přináší s erudicí i citlivostí všechny fazety architektova života a díla.
Tato bohatě obrazově vybavená publikace ukazuje, jak se nové paradigma demokratického kulturního rozvoje promítlo do uměleckého života v Plzni, centra západních Čech, tehdy nazývaných "český západ".
Titulem František Bílek a jeho pražský ateliér se prolínají unikátní, dosud nepublikované dobové fotografie, které ukazují život a tvorbu Františka Bílka v novém světle.
Myšlenkové přesahy tvoří osu osobité Kolečkovy "architektonické zpovědi", rozložené do osmi tematických oddílů (Světlo, Město, Místo, Stopy, Vnitřní - vnější, Materiály, Architektura a umění, Nikdy nepostavené věže).
