filosofie

Morálka práva je stěžejním dílem poválečné právní filosofie, které kritizuje právně pozitivistické a legalistické myšlení.

Dnes již klasická interpretace dějin moderních vědeckých teorií a jejich vývojových fází, která dala filosofii vědy zejména pojmy paradigmatu a vědecké revoluce.

Základní a nejsystematičtější dílo židovského myslitele, žáka E. Husserla a M. Heideggera.

Autorka interpretuje Hegelovu Fenomenologii ducha jako popis cesty, na níž vědomí na každé „zastávce“ formuluje konkrétní model světa.

V této knize si Eliade klade otázky po smyslu historické existence člověka. Jak sám uvádí v předmluvě, vhodným podtitulem knihy by mohl být „Úvod do filosofie dějin“.

Originální pojednání o struktuře židovské liturgie, vypracované katolickým odborníkem zabývajícím se vztahem židovství a křesťanství.

Kniha nabízí celkovou interpretaci myšlení Waltera Benjamina prostřednictvím výkladu jeho teorie pravdy.

Studie Řeč a zjevnost stručně načrtává pojetí řeči a rozumění v Heideggerově Bytí a času a poté se věnuje způsobu, jímž dnes raného Heideggera recipuje americký normativní pragmatismus (Dreyfus, Brandom, Crowell ad.).

Tak pravil Zarathustra je nejslavnější, ale možná i nejobtížnější knihou Friedricha Nietzscheho. Ve stejné míře se v ní totiž setkáváme s básnícím filosofem, jakož i s filosofujícím básníkem, který se zdánlivě uzavřel jakékoli systematice.

Studie Kdo je člověk? je rozšířenou verzí přednášky, kterou Heschel proslovil na Stanfordské universitě v roce 1963 (Raymond Fred West Memorial Lectures at Stanford University). Bývá považována za klíčovou práci Heschelovy filosofické antropologie...

Rozborem Spinozových základních myšlenek Deleuze ukazuje, že filosofie není abstrakcí odtrženou od každodenního světa, ale že je sama o sobě vždy už praxí a způsobem života.

Stati o Máchovi činí zkušenost básníka předmětem filosofické reflexe a zjišťují, že se tvorba tohoto zakladatele moderní české poezie hlubokým a původním způsobem dotýká filosofických otázek, které jsou stále aktuální.

Ve studii z pozůstalosti Věčnost a dějinnost zkoumá Jan Patočka různé moderní koncepce člověka a zároveň formuluje svou vlastní filosofickou pozici. Studie završuje řadu článků, jimiž se Jan Patočka filosoficky vyrovnával s Rádlovou Útěchou z filosofie.

Monografie Fenomén duševní poruchy je věnována zkoumání psychopatologické problematiky z hlediska filosofie bytí.

Pojednání Proč už Pythie nevěští ve verších je součástí řady dialogů, jejichž děj je zasazen do delfské věštírny a dotýká se otázek spojených s jejím fungováním.

Kratší text věnovaný problematice filosofického theismu z dílny amerického filosofa, který je spolu s A. N. Whiteheadem nejdůležitějším představitelem procesuální filosofie.

Monografie věnovaná vztahu lidské svobody a Boží milosti v Augustinově myšlení.

Původní monografie promýšlí základní problémy Heideggerovy pozdní filosofie.

Přední italský historik starověké filosofie předkládá v tomto filosofickém bestselleru “nové paradigma” výkladu Platóna, jež má své kořeny v práci tübigenských badatelů K. Gaisera a H. Krämera.

Dva prvořadí medievalisté v této krátké knížce z roku 1997 shrnují všechny dostupné poznatky o jedné z nekontroverznějších postav středověkého myšlení a nabízejí zcela novou hodnotící perspektivu.