Monografie se věnuje projektu, obsahu a ohlasu publikace Rovnocennost evropských plemen a cesty k jejich ušlechťování (1934), jež bývá vnímána jako první protest proti rasové ideologii ve vědecké práci, zejména proti nacistické rasové hygieně.
Kniha se zabývá hranicí jako historickým a geografickým fenoménem ve středověké střední Evropě. Hledá odpověď na otázky, co je hranice, proč a jak vznikla a jak se vyvíjelo její chápání.
Obavy z nemocí, které jsou považovány za nevyléčitelné či těžko léčitelné, jsou ve společnosti přítomny od nepaměti. Onemocnění přináší do života každého jedince nejistotu, nabourává jeho dosavadní život a sociální role, které do té doby zastával.
Cílem autorského kolektivu bylo zjišťovat, jak je obraz konvertity a konverze utvářen v různých typech textových a vizuálních pramenů, u různých vyznání, v různých sociálních skupinách a profesích...
Kniha o krajanech v exotické cizině vznikla na základě telefonických rozhovorů v době covidové ze zvědavosti, jak žijí ostatní mimo svoji rodnou hroudu.
Autoři knihy se pokusili představit tělo jako proměnlivý historický objekt – neustále konstruovaný a rekonstruovaný fenomén, neoddělitelný od kulturního kontextu, do něhož se nositel tohoto těla zrodil, v němž žil a zemřel.
Kniha je již druhý výběr z textů věnovaných architektuře, které autor Zdeněk Lukeš publikoval v sobotní příloze Orientace v Lidových novinách, tentokrát většinou v letech 2013–2016.
Kniha dává na základě řady písemných i vizuálních pramenů čtenáři nahlédnout do hospodářských, náboženských a politických dějin Prahy i do vztahů mezi muži a ženami.
Kniha analyzuje dramatické momenty z novodobých československých a středoevropských dějin, jež se odehrály v předvečer druhé světové války a na prahu války studené.
Kniha přibližuje žiidovský pohled na šoa a aktivity přeživších a židovských obcí. Ukazuje, že k marginalizaci holocaustu přispíval (a dodnes přispívá) český nacionalismus, antisemitské stereotypy a heroický obraz dějin.
