Spisy sv. 4 - Na celé ticho

Od května 1955, kdy Holan uzavřel knihu Bolest, až do jara 1961 básník nepsal - s jedinou výjimkou, rozsáhlou poémou Toskána (vyjde v osmém svazku Spisů), kterou chápal jako rozloučení se slzavým údolím svého bytí. Důvody byly tři: Domníval se, že Bolestí definitivně vypověděl sám sebe; jeho tvorbu nakladatelství nesměla publikovat - proč tedy dále psát, když měl doma deset nevydaných rukopisných titulů; byl nemocen (obával se rakoviny pankreatu) a čekal na smrt. Úspěšná operace v lednu 1961 otevřela nečekaně bohatou novou tvůrčí etapu. Z let 1961-1967 pocházejí soubory Na sotnách a Asklépiovi kohouta. Obě knihy svědčí o Holanově tvůrčí proměně: jeho lapidární verše s gnómickými pointami jsou básnicky pojatou filosofií života, z níž pramení strmost Holanovy nové poetiky, dobývající utajované prostory ducha.