(...) Význam vydání Deníku Pavla Juráčka je přinejmenším dvojí. Po dlouhých letech dává co možná ucelený obraz jedné z nejzajímavějších a nejpodnětnějších osobností českého filmu a prostřednictvím Juráčkova vidění i pronikavý pohled na uměleckou a společenskou realitu šedesátých a sedmdesátých let minulého století u nás. Zároveň kniha prakticky dokládá, jak skvělého výsledku může dosáhnout invenční a poctivá editorská práce, v takové úrovni u nás málo vídaná.

(...) Juráček, jenž si z dětství uchoval plebejskou obezřetnost, zřejmě v jasných okamžicích tušil, jak nebezpečná je korupce uměleckým úspěchem a lichotkami. "Ta sláva, kterou nás obklopili, ta se nám jednou vymstí," poznamenal si v roce 1964. Když o dva roky později před nadšenými západními novináři prohlásil, že nebezpečím československého filmu není komercializace, ale skutečnost, že může být kdykoli zakázán, vyrozuměl z pronikavých pohledů barrandovských funkcionářů, že jej právě odepisují. (...) Deníky jsou tragickou knihou. Jasnozřivost se v nich střídá se zaslepeností, strhující upřímnost přechází do hysterie, zvýšená umělecká citlivost se leckdy projevuje dost nesnesitelně, kritická inteligence spojená s častým ochromením vůle má nakažlivě depresivní účinek.