Dům bosého

(...) Ouředník je spisovatel možností: dravý a razantní, sugestivní a tvrdošíjný pokušitel slova. Jeho verše sice mají některé rysy takzvané překladatelské poezie,(...), která nadřazuje formu obsahu. Zároveň však je Dům bosého tak zásadním příspěvkem k očištění jazyka, tak ojediněle přímým a upřímným návratem k původním významům slov, tak razantním odsudkem vrstev frází a klišé v soudobé (nejen) mediální češtině, že veškeré kritikovy výtky na básníkovu adresu asi nejsou a nemohou být víc než okrajové.