(...) Gombrowicz je zkrátka zábavný, aniž by byl urputným bavičem a aniž by musel v čemkoliv slevovat. Je to "jen" potížista, který dělá naschvály, nikoliv však negativistický či nihilistický. Pouze mu není po chuti patos, předstírání a vůbec celá v sobě se zhlížející vážnost "dospělých".

(...) Gombrowiczovy povídky nejsou v pravém smyslu absurdní, jsou spíše potrhlé. Plné fantazie, humoru, mystifikace a ironie. (...) Zápletky jsou stejně neuvěřitelné a neskutečné jako možné, psané jakoby jen z potěšení, že může psát. Většina z nich začíná téměř realistickým popisem události. Vzápětí se však děj odvíjí podle jakési převrácené logiky, která se však ani na okamžik nevzdaluje zákonům kauzality, nejvšednější fyziky nebo teorie pravděpodobnosti.