(...) . Gombrowicz píše o chaosu jediným možným způsobem, jeho líčení zastupuje hemžení jednotlivostí a jejich vzájemnou rovnocennost. Román Kosmos je fascinující existenciální text podobný Camusovu Cizinci nebo francouzskému novému románu. Ke čtivosti svérázné prózy, kterou letos vydalo v češtině nakladatelství Argo, přispěl obří měrou překladatel Erich Sojka (1922 - 1997).

Před nedávnem vyšel poslední román polského spisovatele Witolda Gombrowicze Kosmos (1965), za který byl autor ve svých třiašedesáti letech vyznamenán v Paříži prestižní mezinárodní cenou Prix Formentor.

(...) Jeden z vrcholů moderní evropské prózy. Popis naivní a pochopitelné lidské potřeby uchopovat svět jako soubor vyluštitelných šifer. (...) Mne na knize fascinují noční scény ubohosti a výbojné lascivity (našich) takzvaných obyčejných životů.

(...) Na zpočátku triviálním ději ihned zaujme autorův způsob vyprávění (...) Gombrowiczův Kosmos naléhavě upozorňuje, že naše vnímání vlastně představuje pouhý shluk banálních jednotlivostí, za nímž se skrývají vášně, emoce a chiméry, které dříve či později nemilosrdně vyplují na povrch. Snad právě z těchto důvodů postavy tajemného kněze a životem nezkažené Hedičky, jež se objevují na konci vyprávění, nad tímto stále stejným lidským příběhem začnou zvracet. "Vlastně ani nevím, je- li to příběh. Těžko nazvat příběhem takové neustálé seskupování a rozpadání prvků ," říká nejistý a hlubokou existenciální úzkostí zasažený Witold.

(...) A jsme hned u jednoho ze základních poznávacích znaků díla tohoto polského velikána. Jeho romány se čtou velmi snadno, nepostrádají humor. Přesto jsou vnímány jako intelektuálské a také čteny i obdivovány jen úzkým publikem. Zdá se, že „kamenem úrazu“ je romanopiscova poťouchlá nenechavost.