(...) Vaculík přináší jedinečné charakteristiky přátel, třeba Karla Kosíka, autora knihy Dialektika konkrétního. Z působení obou v disentu připomíná, jak mu StB zabavila rukopis dalšího díla. "Víš, že mi vlastně pomohli, když mi to vzali? Musel jsem to napsat znovu a různé věci jsem si ujasnil " Není to jen Vaculíkova historie, i když jde v první řadě o něj i edici Petlice, kterou řídil v době, kdy se nesměl veřejně vyjadřovat. O době a projevech moci vůči signatářům Charty 77 vypovídá s nadhledem Šálek kávy při výslechu. Kdo se zajímá o včerejšek dnešních dnů, neměl by Tisíce slov minout.

(...) Budeme-li hledat smysl svazku, pak by jím mohlo být přirovnání k horské dráze, vystavěné na vratkých pilířích uvolňování a tuhnutí, což ilustrují dokumenty z pera nadšeného, kritického, provokujícího straníka střídané dalšími, jež píše neméně věcí zaujatý a kriticky vyostřený, provokativní nestraník. Tolik vypovídá hlavní linie díla. Další vrstva se poodhalí při četbě fejetonů angažovaných jiným než politickým směrem. Překvapující a okouzlující rozměr je částečně vsazen tam, kde spisovatel svým čtenářům "objevuje" prostou exotiku venkovského prostředí. Styl kompozice je vyrovnaným propojením soukromého, ba intimního světa pisatele a okolního společenství. Zní tady projev brilantního fejetonisty, svérázného tím, nakolik je mu bezprostřednost zaklínadlem a sebereflexe probíhá skrze veřejnou exhibici.

(...) V autorském výboru ze starších prací Ludvíka Vaculíka můžeme sledovat napjatý vztah mezi spisovatelovým veřejným, ba dějinným působením a nejsoukromější sférou. (...) Podobně Ludvík Vaculík postupuje i v psaní: znovu a znovu vyostřuje kontrast mezi něčím živým, obnaženým, co jeví bezbrannost, zvířeckost i lidskost, nevinnost a přirozenost, s něčím neživým, chladným, nachystaným - jako je šavle, hrob, vyznamenání nebo psací stroj příslušníka StB. Metoda vytváří efekt, nikoliv ještě umělecký zdar: ten závisí až na poměru živých a neživých, horkých a studených komponentů. Tady se stýkají dva kruhy Vaculíkova psaní i našich životů - je to kruh očišťování, oprošťování věcí a událostí, shazování šatů a smích. A zároveň mučivý kruh sebereflexe, v němž se věci komplikují, znevažují, utíká se od nich.