Ad acta

Že si Patrik Ouředník rád hraje s formami a žánry, je věc známá, důkazem budiž jeho předchozí tituly jako například tolik úspěšná Europeana či Rok čtyřiadvacet. Proto snad nepřekvapí, že jeho novinka Ad acta, která nedávno vyšla v nakladatelství Torst, se jako kniha detektivního ražení, jak bylo nakladatelem anoncováno, opravdu jen tváří.

(...) Drobností a detailů, které lze na Ad acta ocenit, je mnoho, nejvíce asi Ouředníkovu zvláštní rozpolcenost. Stejnou měrou ho totiž fascinuje francouzská intelektuální úroveň i české křupanství, obojího je mocen a přeskakování mezi těmito póly patří mezi nejzábavnější pasáže knihy. (...) Ouředník dokáže na několika stránkách detailně zachytit každodenní prázdné hovory, umí vymyslet škodolibé malé zločiny rozmrzelých důchodců, tu si kouzelně zašvejkuje vykreslí několik neobvyklých postav, vůbec je toho docela hodně, co nás na stránkách jeho knihy zaujme a pobaví. Ale smysluplný celek to dohromady nedává.

(...) Prakticky všechny námitky, které by čtenář mohl vůči Ad acta vznést, Ouředníkova promyšleně neurovnaná kreace obsahuje, sama sebe „udává“. K tomu ještě prostředí, z něhož by výhrady mohly přijít, totiž českou společnost, vypravěč dehonestuje. Dokonalá kruhová obrana. Nezbývá tedy než se kochat literaturou „samou“, umně vedeným vyprávěním, absurdními dialogy, intelektuálními jemnůstkami? Než debužírovat na bohatě prostřené tabuli spisovatelovy češtiny?