(...) Floriana nijak neretušuje, ale ani přehnaně nespekuluje, snaží se jen nalézt na základě svých zkoumání pravdě nejpodobnější verzi jeho portrétu, nespokojuje se nikdy s vnějším zdáním, ale vždy směřuje do hloubky, projevuje nesmírný cit pro nejjemnější nuance jeho myšlenkových pochodů, determinací a motivací. Počin na první pohled pochybný či nadbytečný, který Bednářová podnikla, totiž detailní analýza Florianových překladů ve srovnání s originály, se nakonec ukázal neobyčejně nosný a plodný.

(...) Objemný svazek je psán vytříbeným elegantním stylem, není povrchní, chce být dobře čitelný, místy je dokonce v nejlepším slova smyslu zábavný. Z tohoto schématu se snad vymyká kapitola analyzující Florianovo překladatelství. Na charakter obtížněji vstřebatelné kapitoly sama autorka upozorňuje, takřka se za ni čtenářům omlouvá. Kniha nemá sloužit pro první seznámení čtenáře se samorostlým katolickým vydavatelem Josefem Florianem. Na to je příliš specificky zaměřená, jak už prozrazuje její titul.

(...) osmisetstránková kniha Jitky Bednářové velkolepým holdem muži, díky kterému se obec Stará Říše, jež někdy supluje název Florianova nakladatelství Dobré dílo (1903-1941), dostala na roveň nejslavnějších českých nakladatelských domů první poloviny 20. století.

(...) Josef Florian se po kratších studiích dočkal obsáhlé monografie. Čtivá esej líčí průkopnického vydavatele a inspirátora jako toho, kdo se sám inspiroval: hlavně ve Francii. (...) Kniha Jitky Bednářové není knihou o Florianovi, nýbrž o jeho přijetí francouzských impulzů. Pro seznámení s Florianem tahle kniha není; autorka předpokládá, že známe starší bádání. Možná to jediné bychom jejímu dobrému dílu zdvořile vytkli: při přeměně dizertace v knihu mohla vyjít čtenářům vstříc a místo luxusního překládání názvů všech citovaných knih dát prostor scelení florianovského portrétu. Co nechtěla doktorandka opakovat jako chronicky známé, mohla autorka knihy se stylistickým úskokem „jak všichni víme…“ čtoucím podsunout a dát svému textu obecnější zaměření.