Falešná trefa

(...) Skotská autorka připouští, že se snaží psát knihy, které by čtenáře nenudily, byly atraktivní - a tak nešetří sexem, krimi prvky ani humorem. A komu se líbila Řezárna, bude tak pravděpodobně spokojen i s Falešnou trefou. Autorka opět prokazuje znalost glasgowského prostředí a vysloveně si libuje v popisech pololegálního prostředí různých barů a dalších podniků. (...) Příběh Louise Welshové tak obsahuje prvek tajemství, autorka se ovšem příliš nesnaží o vyvolání tajemné atmosféry. Její způsob vyprávění je civilní, často postavený na svižných dialozích. Wilson pak sice představuje kouzelníka schopného vzít z kapsy obálku, aniž si toho dotyčný všimne, i ještě onačejších kousků, ne vždy se však dá označit za pána situace -někdy je také tím, který naletí na trik někoho jiného. A právě takového "průseráře" má v centru svého románu skotská autorka také ráda - je motorem příběhu a lze se s ním ztotožnit...

(...) Anebo, což platí ve třetí knize skotské autorky, o "dobro" bojují špatní s těmi ještě horšími. V tomto případě kouzelník, hypnotizér a iluzio -nista William Wilson, který dvakrát svoje triky obrátí neplánovaně proti sobě. Máte šikovný prstíčky. Dostaly vás někdy do průšvihu? Ale nakonec to ... dopadne. V tomto žánru jsou britští autoři nepřekonatelní. Inu, bez gotického románu by detektivní žánr těžko vznikl.