(...) Zádumčivost, přízračnost a přirozená krutost, která patří k původní islandské slovesnosti, pomáhal Sjónovi "ředit" směrem k hravosti a humoru český surrealismus. Objevil jej u Vítězslava Nezvala a Bohumila Hrabala, což patriota potěší, i když žádnou jejich stopu v knize nenajde. (...) Sjónův příběh Syn stínu je zároveň přeludný a zároveň v popisu zcela konkrétní a přesný, až do nejmenších detailů. Odehraje se v několika lednových dnech roku 1883 a má tři protagonisty, jejichž cesty se potkávají a míjejí.

(...) Příběh rafinovaně vystavěný na dualitách světla a tmy, protikladu bigotnosti a pokroku vypráví Sjón lyrickým jazykem, který v sobě nezapře autora jedenácti básnických sbírek a dvorního textaře Sugarcubes a Björk.

(...) Až v závěrečném epilogickém dopisu Sjón zcela náhle pomocí jediné věty obě vyprávění s neuvěřitelnou lehkostí spojuje a veškeré dosavadní děje tím získávají zcela nový rozměr. Kniha tak patří mezi ty, které lze po prvním čtení číst znovu, aby si čtenář poučený pointou vše znovu poskládal dohromady. (...) Poučený čtenář pak začne vnímat i ty nejjemnější detaily a četba necelých sta stran se najednou stane velmi košatou na emoce. Navíc mezi nejsilnější Sjónovy kvality patří nápaditá obrazotvornost a jazyková ekonomičnost. Jediná věta i jeden verš skladby může vyvolat vracející se silný vjem. Syn stínu patří mezi málo knih, jejichž četba může být velmi snadná i velmi komplikovaná, navíc se k ní člověk jednou jistě vrátí. Není se tedy čemu divit, že se kniha stala v roce 2005 nejdůležitějším skandinávským literárním počinem vůbec.

(...) Nejenže si Sjón ve své knize pohrává se stereotypy, ale taktéž používá motivu proměny - a tak se zde setkáváme s rozmlouvající liškou, ale i naopak s člověkem, který si navlékne liščí kožešinu... Stručné kapitoly báchorky nabízejí mnoho témat pro čtenářovo přemítání - o tom, že člověk má být srovnán se svými činy, že pokud už vstoupí ve vztah s druhým člověkem, pak mu má pomáhat, a nikoliv škodit nebo jej utiskovat, a že bezvládně ležící liška ještě nemusí znamenat konec boje. HODNOCENÍ LN ****

(...) se křišťálově čistým jazykem vypráví o démonickém pastoru Baldurovi a jeho honu na lišku, ze kterého se v majestátní islandské krajině stává lítý souboj člověka s přírodou a nesmlouvavá konfrontace etických hodnot. Jak se na pořádný historický román sluší, přemítá se tu nad žhavými otázkami dneška. V roce 2005 Severská rada udělila autorovi za tuto knihu prestižní literární cenu.

Lyrik a romanopisec Sjón (1962), vlastním jménem Sigurjón B. Sigurðsson, si se svým čtenářem hraje.