Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků

Roku 1393 dokončil Jan z Arrasu na objednávku vnoučat českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny rozsáhlý spis o tragickém osudu krásné víly Meluzíny, mytické zakladatelky rodu Lucemburků. Jde o strhující příběh krutého prokletí, zrazené lásky, magických kouzel, zakletých hradů, křížových výprav a marné touhy po prostém lidském štěstí. Historik Martin Nejedlý, docent českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a žák francouzského medievisty Jacquese Le Goffa, přistoupil ke zkoumání meluzínského mýtu v duchu metod školy Annes jako k historickému prameni. Kniha zasazuje příběh nejen do společenského a politického kontextu poslední čtvrtiny 14. století, ale hledá též jeho inspirační zdroje a souvislosti s prastarými mýty o lásce mezi smrtelníkem a nadpřirozenou bytostí. Zamýšlí se nad vztahem středověké společnosti k středověkým vílám, jež dokázaly plodit zlo i dobro, spásu i zatracení. Zvláštní pozornost věnuje odrazu příběhu o hadí víle v heraldice mocných rodů středověku a barvitým lucemburským a českým epizodám. V závěru se zamýšlí nad nekonečnými proměnami meluzínské látky, která přechází ze století do století, přizpůsobuje se vývoji společnosti, a dokáže nás tedy i dnes přitahovat a inspirovat. Knihu doplňuje 257 skvostných vyobrazení.