Tábor Radostné vědy

...) Hlubokomyslná prohlášení jsou přerývána nejhrubšími vulgarismy, výlety do Kantovy filosofie jsou spláchnuty sardonickým cynismem, vyšlehnutí intenzivní emoce je následováno mrazivou necitelností. Nejednoznačnost zde však neznamená autorovu neschopnost vykutat z nejsložitěji propleteného subjektu jménem člověk cokoliv smysluplného. Při bližším osahání textu pomalu zjišťujeme za pohnutkami a reakcemi literárních postav skrytý mechanismus.

Declerck píše hlavně o smrti. O umírajících a mrtvých, pohřbívání a umírání, životě k smrti nudném i smrtelně krutém a také o vraždění a vyhlazování. Povídky mají různý spád, jinou náladu, překvapivě různý tón.

(...) Povídky mají různý spád, odlišnou náladu, překvapivě různý tón: v každé spisovatel začíná znovu a hledá ke svému námětu jiný přístup. Ať už mají charakter sci-fi, filozofické rozpravy, zpovědi vojáka, nevýznamné vzpomínky z dětství nebo třeba připomínají spíš detektivku, ať vyprávějí o prasatech, muňkách anebo jahodách, o lidech různého věku, obyčejných i vážených, vždy se stočí ke smrti. Ta je přitom šokující spíš pro čtenáře než pro samotné postavy - ačkoli i ony někdy suší slzy.