Psychoanalýza a francouzské myšlení

(...) Fulkova kniha především přináší stostránkový úvod do učení zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, po němž následuje delší esej s výkladem základních pojmů Freudova francouzského následovníka Jacquese Lacana. V druhé části následuje sedm příležitostných článků, které sledují konfrontaci psychoanalýzy s jinými, převážně francouzskými teoretickými kontexty. V nich se diskutuje většina nejslavnějších psychoanalytických a příbuzných textů, ať už je to výklad Holbeinových Vyslanců, Poeovy povídky Odcizený dopis, snu o hořícím dítěti z Freudova Výkladu snů či Vermeerovy plošky žluté zdi z Proustova Hledání ztraceného času. (...) Nelze přitom přehlédnout, že první část knihy se soustřeďuje na vypracování teorie subjektu a následné lacanovské " decentrace subjektu", zatímco druhá část mozaikovitě zkoumá vztah subjektu k přítomnosti, reálnu a k jeho reprezentacím - fotografii, filmu, obrazu a autobiografickému textu.