(...) Jedinečnost přístupu autora, který definoval " příčné vědy" (zkoumání vedlejších znaků napříč neslučitelnými řády věcí), spočívá v tom, že materiál, o který se téměř nikdo nezajímá, dovede vnímat jako mnohovrstevnatý znak, tvar, zákon i náhodu, obraz i tělo, a popisuje ho osobním textem, respektive jemu tváří v tvář rozvíjí to nejosobnější vidění, které charakterizuje schopnost bdění a snění v jednom pohledu a ze kterého pak vyrůstají zákruty složitého, téměř nesdělitelného vědění. Každý by měl mít nějaké vlastní. V metodě takové neosobně- osobní introspekce zůstal Caillois poměrně blízko svým přátelům z dob College de Sociologie Leirisovi a Bataillovi. Kameny, které nachází ve volné přírodě, se v jeho knihách pomalu, tím, jak samy sledují dráhy vyprávění nebo snění, přesunují do autorovy nejosobnější krajiny.