(...) V úvodu Loewenstein vysvětluje, proč ideji pokroku věnoval tolik pozornosti. Hovoří o všudypřítomnosti hesla pokroku v Československu v dobách svého mládí, o "násilí aktivistů, kteří se legitimovali 'pokrokem', ale také o vnitřní kapitulaci zmatené většiny před zdánlivě nezadržitelnou logikou dějin". Z takového nastolení problému plynou skutečně velké otázky: co se dá zachránit z historického optimismu po těžkém abúzu komunismem a dalšími ideologiemi? Jak obnovit důvěru ve smysluplnost dějin? Loewenstein za nás na tyto otázky neodpovídá, ale dal nám nesmírně poučeného a inteligentního průvodce po filozofii dějin.