Zpátky

(...) Mezi jednotlivými střípky se proplétá skrytý příběh osobního zrání a dospívání, doplněný navíc leitmotivem běžeckých závodů. (...) Stojí za to najít si klidnou hodinku a sbírku "Zpátky" přečíst na jeden zátah. Vynikne tak proměna, kdy první zápisy čerpají své nepřímé sdělení z pohledu dítěte, jež nerozumí řečem dospělých, zatímco v pozdějších částech jsou rysy doby - mnohdy lapidárně - shrnuty očima dospělého (přesunování odznaků KSČ z klop do kapes, kde ale píchaly, takže nakonec skončily v šuplatech). Celý svazek výmluvně dokreslují dobové fotografie, zachycující tehdejší ulice. Na barvité či všelijak pokřivené doby se zkrátka snadno vzpomíná, zejména tehdy, spadají-li do nich mladá léta

Michal Novotný nazval svou nejnovější básnickou sbírku lakonicky - Zpátky, což předznamenává její téma i její intenci: zpětný, reflektovaný pohled na onen proustovsky hledaný čas, jejž bylo autorovi dáno prožít od raného dětství až po počátky mentální zralosti. Sbírka Michala Novotného (nar. 1942) je vlastně jakási fragmentární, nesoustavná a asymetrická historie citové výchovy malého chlapce měnícího se pozvolna v mladého muže. (...) A tak shrneme-li letmé dojmy, jež v nás Novotného sbírka vyvolala, buď postaveno najisto, že tato poezie je v autorově básnické genealogii krokem vpřed, že civilismus, jímž jsou - ovšem povětšinou v lyričtější a zaumnější podobě - prostoupeny ony zdařilejší básně v jeho předchozí knize To byla doba, jakoby vnitřně pročištěn dospívá do stadia vskutku reprezentativní básnické komunikace.