Azurové inferno

(...) Milan Ohnisko má talent, píše dobře. Ostatně totéž se ve formě otázky "Mám snad na záložce knihy upozorňovat čtenáře na to, že Milan Ohnisko píše dobře?" dozvíte i z několika úvodních řádků Ivana Wernische, který si vzápětí odpovídá: "To přece pozná každý, kdo není zrovna dřevěný špalek." (...) Bolest a zoufalství generace mužů narozených v 60. letech (Ohnisko je ročník 1965) skutečně nemusí být a nebývá žádnou hranou pózou. Z jediné doby ve svém životě, kdy šlo o nějaký ideál (v roce 1968), ještě coby malé děti nic neměli, naopak jejich dospívání a zrání proběhlo v nejšedivější a morálně nejslizčí čas této země - v normalizaci 70. a 80. let. A i když se (což platí právě o Ohniskovi) s bolševikem nezapletli a naopak stáli otevřeně proti němu, přecitlivělé básnické duši tahle léta moc nepřidala.