Moře

(...) Sbírka hlavně tvoří skutečný celek, rozhodně nepůsobí dojmem, že by vyselektované texty z posledních let byly sraženy a poskládány k sobě, aby jakýs takýs celkový smysl teprve dodatečně vznikl. Za základní význam mořského motivu lze považovat krajinu či zkrátka autorův životní prostor, což je v jedné básni i částečně "ukotveno". (...) Pro vyznavače škatulek literární teorie je sbírka navíc hodna pozornosti i z jiného důvodu – přestože by šlo sbírku označit za "venkovskou" (sám Kolmačka žije v Chrudichromech poblíž Boskovic), není v ní ani stopy po klišé vlastním tomuto ranku. Na to je příliš naplněna netypickými postřehy a hlavně fantazií.

(...) Stejně jako v předchozích sbírkách Vlál za mnou směšný šos (1994) a Viděl jsi, že jsi (1998) i v románu Stopy za obzor (2006) se ocitáme v Kolmačkově světě. Ten má pevný autobiografický základ, jímž je rodinný rámec. Specifikum Pavla Kolmačky, který žije s rodinou v Chrudichromech u Boskovic, tak vůbec nevězí v tom, o čem píše - přitažlivost jeho veršů vychází "pouze" ze schopnosti všimnout si toho, čeho si jiní nevšimnou, a také ve schopnosti zachytit tyto skryté děje tak, jak by to jiní nedokázali.

(...) Kolmačka má schopnost v pár črtách přesně evokovat konkrétní situaci, ať každodenní či hraniční, a záznam chvíle či hmatatelný detail se pro něj stává metafyzickou metaforou tíhy, krásy či mystičnosti lidské existence. Nejsilnější jsou básně zachycující zlomové chvíle zrození nového života – chystání k porodu jeho ženy, první stahy, báseň u lůžka v předporodním pokoji. (...) Právě prostupování paralelních světů na ploše jedné básně, prolínání dvou odlišných prostředí, která si navzájem propůjčují nové významy, patří k největším silám Kolmačkova tvůrčího postupu. Svět Kolmačkovy poezie je uklidňující. Je to svět melancholický, laskavý, nekonfliktní, svět nehybný, v němž nejbouřlivější jsou děje vnitřní, svět, v němž člověk „jede a jede, pořád dál“, a přece je „tam, kde byl včera“, ale bohatší o silný prožitek zázraku lidské existence.