Pan Mani A. B. Jehošuy se nepotřebuje představovat těm, kdo se alespoň zběžně orientují v moderní izraelské próze. Od loňského roku máme k dispozici český překlad této knihy, která je beze sporu součástí kánonu izraelské literatury.

Pan Mani, druhý román izraelského spisovatele A. B. Jehošuy, je formálně nesmírně zajímavým experimentem a současně skvělým čtenářským prožitkem

(...) Problematika izraelského státu a především jeho směřování představuje také jedno z hlavních témat románu Pan Mani, který společně s prózou Milenec patří k vrcholům Jehošuovy tvorby. (...) Sám Jehošua román charakterizuje jako knihu o způsobu, jakým je po generace předáváno podvědomí národa. Zároveň však jde o nadčasový příběh hledání vlastní identity, který lze snadno přenést do našich kulturněhistorických podmínek. O příběh lidského dilematu mezi životem a smrtí, kdy je touha po věčném osvobození leckdy silnější než potřeba přežít. V této souvislosti se autor dotýká také otázek víry, ale do světa ortodoxního židovství nijak nezabředává, neboť jak říká jeden z jeho hrdinů: "Žid nemusí věřit v Boha, ačkoli je to pro něj lepší, protože jinak mu nezbývá mnoho možností, v co věřit."

(...) Současná izraelská literatura má dva nezpochybnitelně světové autory: jsou jimi Amos Oz a právě Avraham B. Jehošua. Oba nejenže jsou skvělí vypravěči, ale jako příslušníci národa, který stále bojuje o svou existenci, přirozeně mísí náboženskou, politickou a osobní rovinu života. V sekularizované, pacifistické a individualizované Evropě již na takto komplexní výpovědi nejsme zvyklí. A nejsme zvyklí ani na kontinuitu dějinného vědomí, která umožňuje skákat generaci za generací ze současnosti až do roku 1848. Možná že v tomto je román Pan Mani pro Středoevropana nejzajímavější: ačkoli se skládá z jednotlivých příběhů, z příběhů jednotlivců, je za textem neustále cítit textura, jež ho přesahuje.