Černobílý svět

„Je rok 1963. Říkají tomu kosmický věk. Člověk obletěl zemi v raketě. Vynalezli pilulku, aby vdané ženy nemusely otěhotnět. Plechovku piva otevřete jedním prstem, už k tomu nepotřebujete otvírák. Ale v domě mých rodičů je vedro, jako by se psal rok 1899, kdy ho můj pradědeček postavil.“

(...) Stockettová nezavírá oči před realitou. Přitom vděčně vzpomíná na článek Howella Rainese Gradyův dar, za nějž získal Pulitzerovu cenu. "Pro autora z Jihu není nebezpečnější téma než náklonnost mezi černou a bílou postavou v nerovném světě segregace. Protože ve společnosti založené na nepoctivosti je každý cit podezřelý a není možné poznat, jestli to, co se mezi dvěma lidmi odehrálo, bylo založeno na poctivosti, lítosti nebo pragmatismu," stálo v něm. I v případě Černobílého světa si na tyto otázky musí odpovědět čtenář sám. A přiznat si, že vztahy lidí před padesáti lety na jihu USA nejsou zas tak vzdálené tomu, co prožíváme dnes. Možná že to je také jeden z důvodů, proč se stal bestsellerem příběh už tolikrát prožitý, nyní viděný snad ještě v laskavější podobě, než jak se mohl odehrát.

(...) Pokud hledáte knihu, která vám vyrazí dech, našli jste ji. Ne detektivku, romantickou fikci ani dobře vystavěné drama. Tohle je tak reálné, dokumentární, přesné, dojemné a prospěšné čtení, že ho někdo napíše maximálně jednou za dekádu. Ano, prospěšné: Stockettová dokázala do čtyřsetstránkového románu vtělit popis 60. let na americkém Jihu, rozbít čtenářovu představu o tom, že tou dobou Amerika rasismus překonala a všude se šťastně objímali tolerantní hippies. I díky téhle knize český čtenář pochopí, jak obrovský důvod k oslavě měli černoši po zvolení Baracka Obamy prezidentem. (...) Kathryn Stockettová sama žila v Jacksonu a napsala Černobílý svět podle vlastní zkušenosti. "Nikdy mě nenapadlo vyjádřit dík mojí černé chůvě, která se o mě celé dětství starala," vzpomíná spisovatelka. Tak to udělala knihou o černošských hospodyních z dob jejího mládí. Knihou, jejíž rukopis odmítlo padesát literárních agentů. Když kniha konečně vyšla, stala se bestsellerem. Stockettová je výborná vypravěčka, nenásilně, bez jakéhokoli moralizování předkládá čtenáři příběhy, které jím hluboce otřesou.

Obyčejný život černé služky v románu Černobílý svět může mít sílu dynamitu. Musíte ale počítat s tím, že si vaše vyprávění přečte bílá panička. V prvotině americké autorky Kathryn Stockettové Černobílý svět se setkají tři ženy. Dvě z nich jsou chudé a černé, jedna je bohatá a bílá. To samo o sobě není jen tak – jsme v šedesátých letech v americkém Jacksonu, hlavním městě jižanského státu Mississippi. Teprve před osmi lety odmítla Rosa Parkerová uvolnit v autobusu místo bílému pasažérovi a Martin Luther King chystá svůj pochod na Washington. Černobílý svět je ale především knihou o knize. Tři ženy, jejichž samotné setkání se vzpírá pravidlům doby, v ní společně sepíší vyprávění, kvůli kterému několik dlouhých měsíců dávají v sázku své životy. (...) Američtí kritici však vyzdvihují, že stravitelnější Černobílý svět znova otevřel i v dnešní době závažné téma rasismu a opět k němu přitáhl čtenářskou pozornost.