Tři vánoční dárky

„Ať chceme nebo nechceme, naše srdce o Vánocích zjihnou a lásku i zklamání prožíváme mnohem intenzivněji, než ve zbytku roku – byť pro to vlastně není žádný důvod.“ , touto myšlenkou začíná anotace knihy z nakladatelství Čas a nezbývá než s tím souhlasit. Svátky vánoční už dávno ztratily pro většinu lidí náboženské opodstatnění, jsou to sice momentálně silně komerční svátky, ale přiznejme si, kdo se na ně netěší, kdo z nás během nich není přístupnější kladným emocím. Přesně tak to pochopili i autoři tří povídek, které jsou součástí knihy „Tři vánoční dárky“. Tři různí autoři, tři různé náměty, tři různé příběhy. První povídka je z pera u nás známé autorky historický a milostných příběhů Hany Marie Körnerové. Přestože její dílo jsem nečetl, přece jen tituly jako „Andělská tvář“, či „Pán hor“ mi párkrát prošly rukama, a tak její příspěvek nazvaný „Vánoční dárek“ přesně odpovídal mé představě. Milostný příběh, do kterého je zakomponovaná Francie, jenž je psaný ve stylu filmů z První republiky, ve které době se taktéž i odehrává. Dospívající Marguerita přijde o rodiče a musí odjet z rodné Francie do neznámých Čech, kde čeká její opatrovnice teta Alžběta. Z slunné Francii na maloměstské stavení v horách, kde tvrdou rukou vládne protivná Alžběta nad celým osazenstvem domu. A to včetně jejího sympatického, ale zasmušilého manžela Richarda. Nepřekvapujícím výsledkem byl smysluplný a čtivý romantický příběh se všemi náležitými ingrediencemi. Naopak trochu překvapující pro mne byla povídka „Adventní prsten“ od Josefa „Pepson“ Snětivého, autora několika knih i nakladatele této knihy. Měl jsem tu čest přečíst většinu jeho tvorby, ve které preferuje humorný podtón v příbězích o peripetiích partnerských vztahů. V této sbírce ale je jeho povídka přece jen jiná. Netradičně zasmušilejší, a to jak námětem, tak i postavou hlavního hrdiny. Jeho mužští hrdinové jsou většinou ukázkami typických „trubců“, kteří se honí za každou sukní, nebo se o to snaží. V tomto příběhu se dostáváme do skomírající manželství, které drží pohromadě už jen malý syn Pepino. Hrdina s ním prožívá neuvěřitelné příhody, jenž mohou nastat pouze s dětmi. Příhody, které se při četbě zdají humorné, vtipné, ale v reálu tomu tak není. A právě jen tento krásný vztah se synem je mu nakonec tím nejhezčím, co mu Vánoce mohou nabídnout. Na dílo „Pepsona“ skutečně netradičně melancholický závěr. A jen doufám, že není autobiograficky podložený. Závěr souboru patří Alexandru Stainforthu (v.jm. David Kaps) s povídkou „Vánoční afrodita“. Tento poměrně mladý autor je mi zatím čtenářsky neznámý, a díky jeho titulům jako cyklus „Sága temné vášně“ – historickým romancím, jsem byl celkem překvapen příběhem ze současnosti. Dá se říci, že z celé trojice příběhů byl asi nejpozitivněji naladěnou povídkou. Naše hrdinka Dana už o sobě nemůže říkat, že je mladá dívka, její milostné vztahy jsou nulové, práce deprimující a nudná … Prostě postava jako vystřižená pro kouzelný vánoční zázrak. A ten se uskuteční díky vánoční návštěvě u její babičky na venkově.
Kniha „Tři vánoční dárky“ je příjemně čtivým výsledkem práce autorů, kteří už mají za sebou celkem pěknou řádku titulů. Jsou to znalci řemesla zvaného spisovatelství, kteří umí používat jazyk, vědí jak přitáhnout čtenáře ke stránkám (nebo aspoň ho neodradit), a to i v námětech, které upřímně nelze považovat za naprosto originální a neodhadnutelné. Ale je to vánoční kniha, kniha která nemá šokovat, ani motat hlavu existenciálními myšlenkami. Má to být kniha příběhů o naději a lásce, o troše světla v jinak až ne moc veselém světě. A to se naší trojici podařilo bezvýhradně.