Sto nejlepších českých básní 2012

(...) Zkraje jsem se bál, že v antologii bude až moc oněch "nečitelných zpráv", jimž se v dnešní poezii nevyhneme. Poezie si svou nesrozumitelnost občas až pěstuje, částečně z falešné představy, že tak se zkrátka dnes píše, částečně z trucu, svéhlavé hravosti nebo v krkolomné naději, že jen tak se jí podaří zachytit a refl ektovat nesrozumitelnost a "tekutost" světa kolem. I tento trend se jistě v ročence mihne. Velmi brzy mě však Rackové výběr překvapil básnickou pronikavostí spousty rozesetých útržků a úžasných jednotlivostí, ale místy i celých textů, třebas těkavých a všelijak rozvolněných. Svědčí to zajisté o citu editorky tato přesná místa z nepřeberného materiá lu jistou rukou vylovit a nenechat se zviklat matoucími obrysy či tápavostí celků, v nichž se "poklady" občas ukrývají. Ale hlavně to znamená, že dnešní poezie vzdor své nepřehlednosti má co nabídnout, že se pod chaotickým povrchem cosi důležitého děje a poezie má dost sil, aby po svém promlouvala "k věci".