Imperfekcionisté skládají hold tištěným deníkům starého střihu, které jsou povzneseny nad webové stránky, a každodennímu shonu v redakcích. Větší měrou jim však odzpívávají labutí píseň a barvité líčení hlavních hrdinů dost možná přispěje k snížení počtu žadatelů o práci v redakcích mezinárodních deníků.

Tomu Rachmanovi, majiteli diplomu z nejlepší katedry žurnalistiky na světě a novináři s hvězdnou praxí (agentura AP, deník International Herald Tribune), bylo v březnu roku 2010, kdy svůj debut vydal, pouhých pětatřicet let, a z vlastní zkušenosti římského korespondenta létajícího po reportážích od pólu k pólu dokázal pro Imperfekcionisty vytěžit maximum, ať už jde o reálie, či o stylistiku. (...) Těch jedenáct kapitol by se krásně četlo jako samostatné povídky, tak živoucí jsou jejich tragikomičtí hrdinové a tak vypointované jejich závěry. Silného pocitu fyzické nevolnosti a blížícího se nervového kolapsu, jaký u vnímavého čtenáře svými geniálními vyústěními vyvolávají povídky Roalda Dahla typu Farářovo potěšení, Rachman docílí zejména na samém konci příběhu finanční ředitelky Abbey Pinnolové, přezdívané Arbeitsproduktivität. Takovou postelovou scénu jste zaručeně ještě nezažili!