Cesta nespoutané ženy: Průvodce ženy světem mužů, sexu a nejhlubších rozkoší lásky

Opět tu autor velmi zajímavě probírá mužskou duši. Náhle do sebe zapadají nedostatky, které u mužů cítíme. Musí být pevní, mít cit pro energii a nesmí se bát budoucnosti. Stačí lehká, snad až podvědomá zkušenost, že váš muž váhá, není si jist nebo má nízkou intelektuální kapacitu – a něco se v tom dokonalém spojení poruší.

Muž musí o naši důvěru bojovat, jemně naléhat a my musíme s tím lehce mrazivým pocitem podléhat. Směs strachu a důvěry. Nikoliv však strachu, který manipuluje a paralyzuje. Zároveň tu autor tvrdí, že pokud máme u sebe muže, který je pln nedostatků, je to proto, že mu sama nenabízíme to, co máme. Nejsme dostatečně otevřená lásce…

To ale bolí!

Ano, otevřít se lásce a tak i případnému zranění, velmi bolí. Z nějakého důvodu u sebe máme takového muže, jakého máme, a jeho nedostatky jen odráží naše vlastní zavřená místa. Nedůvěřujete svému muži? Pak je to proto, že vlivem čehokoliv se sama bojíte se otevřít, bojíme se vzdát kontroly nad svým životem. Tento muž tedy žádnou hlubokou vřelost nečeká a ani ji po nás nechce. Vždycky tam je tenhle důvod.

Máme autorovi věřit?

Nevím, nakolik lze o této knize říci, že je stoprocentní a vždy stoprocentně pravdivá, ale minimálně stojí za úvahu. Ostatně jako všechny od tohoto autora. Stojí za to.

Deidova jiná kniha, Cesta pravého muže mě opravdu zaujala, dostala jsem ji do ruky náhodou a nemohla odložit, dokud jsem ji nepřečetla.
V případě Cesty nespoutané ženy jsem velmi na rozpacích. Autor omílá fráze, dokola a dokola lichotí ženě, aby ji přesvědčil (zmanipuloval) aby dělala to co on doporučuje (=chce). Tak, jako mi CPM přišla autentická, pravdivá, užitečná...tak mi tato CNŽ přijde jako manuál sobce, který se chce mít ve vztahu opravdu dobře a jako úlitbu za to bude ženě tvrdit jak je nádherná. Všechno je hluboké, plné lásky... (Jsi skvělá, i když tě totálně ignoruji a nevšímám si tě, zůstaň otevřená, obskakuj mě a nabízej se dál, určitě si tě nakonec všimnu.- to je tak zhruba zkrácená verze kapitoly 16, str. 123). Uvádím následující ukázku:

Nabídnout svou nejhlubší touhu a lásku (v předchozím odstavci nám autor vysvětlí, jak se to dělá) je umění, kterým budeš svého muže přitahovat a vzbuzovat v něm jeho nejvroucnější přítomnost, a to i když se cítíš unavená nebo nemáš náladu.. Když ale tlacháš o tom, jaký jsi měla den, zatímco se ploužíš po kuchyni, nanicovatě si naliješ čaj a sesuneš se na židli se zamračeným čelem a neladným držením těla, umocňuješ nepřítomnost svého muže.V podstatě posiluješ jeho zvyk nebýt napojený. Nepřitahuješ ho, nelákáš ho z jeho novinového uzemí nicotnosti. Když však budeš cvičit otevírání svého těla tak, aby dýchalo plností lásky, jako bys byla na pokraji toho nejněžnějšího orgasmu, který si jen umíš představit, on si toho všimne. Pokud se tvé boky pohybují se stejným potěšením, jako bys tancovala na svou oblíbenou hudbu, jeho pozornost se přesune k tvému tělu...pak najednou bude jeho novinový svět vypadat uboze.
Nezapomínej, že on není v životě ponořený tak plně jako ty. Jeho základní orientace je na svobodu... Jestliže je alternativou k této svobodě prázdnoty tvoje nemotorné tělo, tvůj vyčítavý hlas, tvé emocionální potřeby nebo tvé povrchní mluvení, naučí se tě odfiltrovat. Jestliže však zvuk tvého hlasu působí jako to nejryzejší milostné sténání...

Na mě je to docela síla. Z jeho slov jde na mě jen nicneříkající prázdnota, jako by kniha byla psána jen pro peníze. Ráda bych slyšela o ženě, které zde doporučovaný přístup přinesl dlouhodobé štěstí ve vztahu a v životě....