Z jako Zelda

Zeldina a Scottova éra byla bouřlivá, divoká, blyštivá, převratná - je to jedno z mála historických období, do kterých bych se chtěla podívat a kde bych chtěla chvíli žít. Muselo by být skvělé účastnit se těch věhlasných večírků, znát se s tolika významnými osobnostmi, moct tvořit dějiny - být součástí toho nekonečného kolotoče.

Jenže je asi každému jasné, že tahle lesklá éra, že to pozlátko byla jen slupka. Že pod povrchem to vřelo, bublalo a leckdy hnilo. Zkrátka v každé době se najdou klady i zápory. Jen se mi zdá, že v Americe na začátku minulého století toho bylo trochu moc - moc extrémní.

Každopádně osud jednoho z nejslavnějších párů té doby - F.S. Fitzgerald a jeho krásné ženy Zeldy – byl výjimečně nesnadný. Fitzgerald a jeho krásný doplněk, jeho vizitka, jeho záruka slávy. Zelda to neměla snadné a její život byl plný lží, přetvářek a veřejného divadla.

Osudy slavných většinou nebývají nikdy extra šťastné. No Zelda na tom byla opravdu nedobře. Už za svého života se stala legendou a to ji možná zahubilo. Byla ikonou, a přesto ji nikdo pořádně neznal - okolí znalo jen to, co ze Zeldy znát chtělo. Znali to, že to byla jižanská kráska a manželka toho úspěšného spisovatele.

Z jako Zelda je neobyčejný životopisný román. Autorka se do Zeldy zcela vcítila a díky tomu dokázala předat životní odkaz této femme fatale veřejnosti, která na ni zapomněla.