Vraždy s monogramem: Slavný detektiv Hercule Poirot v novém případu

Recenze na tuto knihu se píše špatně, pokud nechci prozradit děj a vraha a tím i konkrétní nedostatky. Kniha mě zklamala. Postava Poirota je sice okopírována věrně podle originálu, ale ostatní pokulhává. Už začátek je nepravděpodobný. Ačkoliv dojde ke třem vraždám na jednom místě, nikde žádná policie s výjimkou trochu přitroublého policisty Catchpoola (připomínajícího Agathina Hastingse nebo Doylova doktora Watsona). Mrtvoly jsou ponechány na místě, jakoby pro Poirota, ale o něm v té chvíli ještě nikdo nevěděl. Žádná mordparta, pitva, shromažďování důkazů a stop, nic. Toto Agatha uměla obejít tím, že mnoho jejich příběhů se odehrálo v minulosti a detektivové je řeší po mnoha letech. Děj knihy nemá patřičný spád, kniha se takzvaně nečte jedním dechem (na rozdíl třeba od nedávno vydaného Volání kukačky). Děj neobsahuje žádné překvapivé momenty. Vlastní zápletka respektive příčina všeho je poněkud krkolomná až nepravděpodobná, stejně jako závěrečné Poirotovo řešení. To navíc probíhá před širokým publikem. Pokud se autorka chtěla přiblížit předloze, tak Poirot obvykle své řešení vyjevil před shromážděním možných pachatelů. Postavy jsou mdlé, nevýrazné, některé i nepravděpodobné. Autorka se věnuje především Poirotovi, toho ovšem věrní čtenáři Agathy znají a není potřeba jim jeho ješitnost a smysl pro symetrii neustále připomínat. Autorka alespoň stejně jako Agatha dodržuje desatero klasické detektivky. Pochvalu zaslouží velmi pěkný překlad, překladatelka se úspěšně vypořádala i s jednou slovní hříčkou, mající vliv na řešení případu. A pochválit je nutno i pečlivou korekturu, při čtení jsem nenarazil ani na jednu chybu, jak gramatickou tak způsobenou překlepem.