Řekni lituji: Dvě pohřešované dívky. Dvě brutální vraždy. A jeden člověk, který zná pravdu...

„Jmenuji se Piper Hadleyová a pohřešovat mě začali poslední sobotu letních prázdnin před třemi lety.“

Během silné sněhové bouře dojde k úmrtí jednoho manželského páru. Patricia a William Heymanovi jsou zavražděni ve svém vlastním domě. Žena umírá zvlášť strašlivým způsobem, je zaživa upálena na své vlastní posteli.

Přibližně ve stejné době je nalezeno mrtvé dívčí tělo pod ledem zamrzlého jezera.

K výslechu muže, podezřelého z vraždy manželů Heymanových, je pozván klinický psycholog Joseph O´Loughlin. V minulosti také spolupracoval s policií. Podezřelý Augie Shaw trpí psychotickou poruchou a detektiv vrchní inspektor Drury neví, jak tvrdě na něj může při výslechu působit. Augie byl u zavražděných manželů donedávna zaměstnán a nyní má popálené ruce. Tvrdí, že si přijel do domu pro poslední výplatu a snažil se hořící ženu zachránit, ale marně. Potom odjel, cestou ve sněhové bouři nezvládl řízení po zledovatělé vozovce a skončil s autem v příkopu. Domů došel pěšky a vše prý zapomněl. Proto nepřivolal policii.
Doktor O´Loughlin, trpící Parkinsonovou chorobou, právě trávil svůj čas se starší dcerou a čekalo ho vystoupení na psychiatrickém symposiu. S manželkou žijí odděleně.
Během vyšetřování se zjistí, že by úmrtí mladé ženy nalezené pod ledem a vražda manželů Heymanových spolu mohly souviset. Je obnoven případ pohřešovaných „Bingamských“ holek, které se ztratily před třemi lety poslední prázdninový den. Šlo o dvě patnáctileté nejlepší kamarádky Piper a Tash. Každá byla už na první pohled úplně jiná, ale tvořily spolu nerozlučnou dvojku. Utekly tenkrát před lety dívky z domu nebo je někdo unesl a dodnes je trýzní či je zabil? Připadá v úvahu možnost, že by dívky žily?

... Thriller Řekni lituji se mi výborně četl. Ze začátku jsem trošku postrádala pořádné napětí, ale to jsem ještě nevěděla, že si to později plně vynahradím. Příběh vypráví doktor O´Loughlin a některé kapitoly jsou vyprávěny pohřešovanou Piper Hadleyovou. Většinou se téměř pravidelně střídají. Posledních zhruba stopadesát stran jsem doslova hltala a neváhala jsem ponocovat, abych knihu dočetla. Nemohla jsem přece jít spát, potřebovala jsem vědět, jak to celé dopadne, jestli je můj tip na vraha správný. To vám neprozradím, ale můžu říct jedno… konec mě docela dostal.
Díky příběhu také poznáte, jak silné přátelství může panovat mezi dospívajícími dívkami, co všechno jsou schopné udělat, aby ochránily jedna druhou.

Jediné mínus, které jsem na knize našla, je množství překlepů v textu. To je, myslím, pro takovou skvělou knihu škoda. Tedy ne že by mi to v jiných knihách nevadilo. Ale moje hodnocení knihy to rozhodně nesníží, protože autor za toto neodpovídá.

Obálku můžu jenom pochválit. Kromě žlutě podbarveného názvu knihy a jména autora se mi moc líbí černobílé provedení...

Určitě doporučuji k přečtení, nebudete „litovat“.

Zajímalo by mě, jak teď vypadám. Vidím ze sebe jen kousky: svý ruce, nohy, břicho a kolena, ale ne obličej. Mívaly jsme zrcadlo, ale Tash ho rozbila a pokoušela se podřezat si zápěstí, takže George ho odnesl.
Tash se nepořezala příliš hluboko, ale bylo to jen proto, že nenašla dostatečně ostrej střep. Přišly jsme taky o nůžky, protože tash mě brutálně ostříhala. Chtěla, abych byla ošklivá. Ještě ošklivější než normálně.
Nože, kleštičky na nehty, veškerý ostrý předměty nám byly zabaveny, jako kdybychom byly někde v blázinci. George nám sebral dokonce i otvírák na konzervy, protože se bál, že by Tash mohla použít zubatý okraj plechovky. Pak nám ho ale vrátil, protože jsme jíst musely.

„Inteligentní příběh, který čtenáře nepustí až do poslední věty. Thriller v té nejlepší podobě.“
(The New York Times)