Modrý dům

V řadě už několikátá knížka od autorky a musím zase říct, že je opět skvělá. Ne, ona je možná ještě o něco lepší, než většina ostatních. Dlouho, jsem nemohla přijít na to proč, pak jsem to pochopila.

Ten příběh je totiž smrsknutý do pouhých třech dnů Vánočních svátků a popisuje charaktery, pocity i myšlenky jednotlivých členů rozvětvené rodiny - tyto dvě kombinace pro mě dělají z dobrého příběhu výborný příběh. Mám totiž opravdu hodně v oblibě knížky, kdy je celý děj nahuštěn jen do několika dnů - je to pak takové intenzivnější, k člověku to víc promlouvá a víc se ho to dotýká. A modrý dům se mě osobně dotknul hodně - zanechal ve mně jakousi stopu. Prostě když si tu knížku přečtete, musíte docela uvažovat, musíte přemýšlet a přehodnocovat. Zkrátka nezůstanete nedotčeni. A takové knížky já mám asi nejradši.

Modrý dům je opravdu krásný, je milý, upřímný, nostalgický, pravdivý, lidský, hluboký - splňuje mnoho atributů dobré knihy. K tomu je příběh napsaný velice svižnou čtivou formou, která vás nutí číst dál a dál. Jednoduše tuhle knihu si zamilujete a budete se k ní znovu a znovu vracet. Tak jako já... o Vánocích.

Jak jsem psala, Modrý dům je jeden z nejlepších románů Táni - a přitom je tak prozaický. A to je asi právě o tom.