A Man Called Ove

Muž jménem Ove je protivný postarší chlápek. Co je na ceduli, to je pro něj svaté, pro korunu by si nechal vrtat obě kolena a pro naštvaný výraz nejde daleko.
Jenže Fredrik Backman je skvělý vypravěč a napsal nádherný román o tom, co se taky může stát, když se rozhodnete, že už nemá smysl žít, protože jste opuštění. Je to neuvěřitelně milá, vtipná kniha, která mě na několika místech dojala a na spoustě míst dost pobavila.
Oproti jiným nemám dojem, že by to autor přehnal v jakémkoliv směru, prostě to pohladí po duši, a je to tak krásné, až to holt působí trochu moc vykalkulovaně - ovšem ne na mě.
Podrtrženo a shrnuto, knížka se mi moc líbila a rozhodně se těším na "milou komedii o jednom protivném dědkovi", kterou podle toho natočí.

Ovemu je padesát devět let a žije si svůj život. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé, vše se začíná měnit – je tu příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a jak se můžou změnit životy lidí, kteří se s Ovem setkají. Tak s touto knihou půjdu těžce proti proudu – nelíbila se mi. Ze začátku jsem si říkala, že jí snad i odložím, ale jelikož všechny knihy dočítám, tak jsem to neudělala. Hlavní hrdina Ove – protivný starý pán, který všechno mohutně řeší, mi byl od první chvilky tak nesympatický, že tomu nepomohlo vůbec nic z toho, co se v knize odehrálo a nesympatický zůstal až do konce. V této knize je opravdu spoustu závažných témat, která se snaží být podána humorně i vážně, ale je tam toho tolik, že už tam chybí jen globální oteplování, jinak tam najdete vše! A prostě toho bylo moc a bylo to neuvěřitelný a k tomu nesympatický hlavní hrdina a je z toho kniha, která mi opravdu nesedla. Byla to pro mě první kniha od Fredrika Backmana a do dalších se asi ani pouštět nebudu.